Galapágy v kostce

Galapážské souostroví je světovým fenoménem proslulým svými přírodními krásami a ojedinělými živočišnými druhy (tzv. endemity). V posledních letech se tyto jihoamerické ostrovy, které se nachází asi 1.000 km východně od ekvádorského pobřeží v Tichém oceánu, staly turistickým magnetem. Galapágy (galápagos v překladu znamená druh želvy) tvoří desítky ostrovů různých velikostí sopečného původu s černým povrchem, z nichž nejnavštěvovanější jsou Santa Cruz, San Cristóbal, Isabela Española a Floreana.

Galapágy nadchnou milovníky přírody – průzračný modrozelený oceán kontrastuje s červenou půdou a černými lávovými kameny, na bílých písečných plážích se válejí tuleni a procházejí obrovští leguáni, pod hladinou moře plavou želvy, tučňáci a (naštěstí neškodní) žraloci a nad hlavami létají návštěvníkům fregatky, modronozí terejové a albatrosi. Na těchto ostrovech by člověk pozorováním fauny a flóry strávil měsíce, pokud by na to měl. Připravte se na to, že ceny jsou oproti pevninskému Ekvádoru dvoj- až trojnásobné a promenáda na největším obydleném ostrově Santa Cruz je zaplněna předraženými restauracemi a diskotékami.

Galapágy zaujmou také svojí temnou historií sahající až do 17. století, kdy se na ostrovech ukrývali piráti před španělskými kolonizátory. V roce 1832 se Galapágy staly ekvádorskou provincií. V 19. století téměř vyhynuly místní želvy, které byly loveny kvůli oleji do petrojelových lamp a kvůli masu. Na počátku 20. století byli na ostrovy deportováni někteří ekvádorští vězni a mnoho jich tam zemřelo, stejně jako kolonie norských turistů, kteří hledali ráj na zemi a místo toho našli na Galapágách utrpení a smrt. Parque Nacional Galápagos byl založen v roce 1959 jako první národní park v Ekvádoru.