Doprava v Quitu

Quito na první pohled klame tělem. Zdá se jako úzká nudle, kde minimálně západo-východní vzdálenosti jsou velmi krátké. Opak je pravdou. Quito je obrovské, ze severu na jih měří přes 65 km a v nejužší centrální části má na "šířku" 7 km. Základem je tedy nepodcenit vzdálenosti a nechat si vždy dostatečnou časovou rezervu, která se v Quitu počítá spíš na desítky minut až hodiny.

• Kolik stojí ubytování v Quitu?
• Srovnávač autopůjčoven v Quitu

Taxi / Uber

Většina turistů volí variantu oficiálních žlutých taxíků nebo, pokud mají zrovna přístup k internetu, jistější variantu Uberu, který je v Quitu poměrně oblíbený a dostatek aut bývá i v časných ranních hodinách například při cestě na letiště.

Dopravování taxíkem po Quitu je poměrně levné, ale pokud nevyužíváte Uber, kde je cena daná před začátkem cesty a zaplatíte ji kartou, je třeba trochu umění španělštiny a dohadování. Vždy ihned po nástupu do taxíku požádejte taxikáře, aby zapnul taxametr, který je ze zákona povinný používat. Obvykle taxikář taxametr bez dohadování zapne, pokud tak během dne neučiní, vystupte a vyčkejte na další. V noci je vůle k používání taxametrů výrazně slabší a bude třeba trochu umění dohadování a smlouvání o ceně.

Zavolání taxíku je jednoduché, stačí na některý mávnout na ulici. Taxíků je opravdu velké množství i v těch nejzapadlejších částech Quita.

Obecně se dá říct, že cesta v rámci širšího centra Quita řekněme v hranicích historického centra až terminálu El Labrador u bývalého letiště, bude stát mezi 4 USD a 7 USD.

Při cestě na jih, například na autobusové nádraží Quitumbe se pohybuje okolo 7 USD až 8 USD. 

Cesta taxíkem na rovník Mitad del Mundo může stát až 25 USD, zatímco na letiště mezi 25 USD a 35 USD v závislosti na tom, odkud jedete. Obecně je při delších vzdálenost o něco levnější Uber.

Pokud jedete běžným taxíkem, mějte vždy připravené drobné, ideálně jednodolarové mince a bankovky do maximální hodnoty 5 dolarů. Na větší taxikář může tvrdit, že nemá na vrácení. Spropitné běžně místní nedávají, od turistů se však očekává, avšak obvykle se dávají maximálně čtvrťáky nebo půldolary.

Pár bezpečnostních tipů:

• všechny taxíky jsou žluté
• všechny oficiální taxíky mají označení "taxi" v bílém poli ohraničené červeným a zeleným okrajem
• taxíky v Quitu mají vždy oranžové poznávací značky
• vyžadujte zapnutí taxametru
• připoutejte se, používání pásů je povinné a policisté občas vybírají od turistů pokuty

Metro Quito

Po dlouhých letech odkladů, dohadů a soudních pří v roce 2022 město dostavilo svou první linku metra, která spojuje autobusový terminál Quitumbe na jihu přes historické centrum a park La Carolina až k lokálnímu autobusovému stanovišti El Labrador.

Stavba byla dokončena v dubnu 2022, nicméně metro začne jezdit s největší pravděpodobností až od konce roku 2022.

Linka metra výrazným způsobem pomůže přetížené autobusové dopravě a pro turisty i rozšíří možnosti vhodných čtvrtí pro ubytování, jelikož dojíždění taxíkem či autobusem z okrajových oblastí může zabrat i více než hodinu.

Autobusy v Quitu

Lomoz brzd, smrad nekvalitní nafty, řinčení spojky a burácivé rozjezdy. To všechny jsou nezaměnitelné aspekty autobusové dopravy, která chtě nechtě patří ke koloritu Quita. Autobusy jsou všude, zajíždějí i do těžko představitelných úzkých uliček a prudkých kopců a jejich společným jmenovatelem je prvotní nepřehlednost a přeplněnost.

Navzdory tomu všemu i mnohým tvrzením, že autobusy nejsou příliš bezpečné, nakonec zjistíte, že cestování autobusem po Quitu není tak hrozné a může opravdu výrazně uspořit z rozpočtu.

Díky podlouhlému tvaru Quita zde fungují 3 páteřní autobusové koridory ze severu na jih, které jsou na používání nejjednodušší.

Páteřní autobusy – rutas troncal

Na těchto trasách jezdí povětšinou kloubové autobusy, na centrální trase přes historické město dokonce projede čas od času i trolejbus. Všechny zastávky jsou vyvýšené, zastřešené a oddělené od ostatního prostoru, trochu připomínají menší stanice metra či nadzemního vlaku. Oficiálních informace na webu www.trolebus.gob.ec nejsou příliš často aktualizované.

Na zastávky se vždy prochází přes turnikety nebo pokladnu. Všechny zastávky jsou osazené právě personálem v pokladně, na velkých autobusových nádražích je někdy jen pokladna a chybí turniket. Vždy na jednom konci zastávky je vstup (entrada), na druhém pouze výstup (salida).

Cena jízdenky je plošná na všech spojích nehledě na to, jakou vzdálenost ujedete. Platí vždy pouze pro jednu jízdu, přestupní nebo časové jízdenky zde neexistují.

• 0,35 USD

Pokud máte přesně odpočítané mince, vhodíte je turniketu, který vás pustí dál a pokladny se nemusíte všímat. Nemáte-li přesnou hotovost, jízdenku si zakoupíte právě v pokladně, kde vám rozmění až do výše 20dolarové bankovky.

Na zastávce už jen stačí počkat na téměř vždy přeplněný autobus, který jezdí ve špičce každou chvíli (cca jednou za 4-5 minut, někdy se ale stane, že je kvůli hustému provozu i 10minutový interval). Pokud se do prvního autobusu nevejdete, nezoufejte. Nezřídka se stává, že se za minutu objeví další zpožděný a často za ním klidně ještě jeden či dva, které bývají výrazně prázdnější.

Na jednotlivých koridorech vždy projíždí více linek, přičemž některé projedou celou trasu, jiné nikoliv, ale informace na zastávkách jsou poměrně přehledné a není problém zjistit, který autobus kam jede. Základní mapu páteřních autobusů a metra jsme pro vás vytvořili i my a přikládáme ji níže.

I když níže uvedené trasy jezdí většinou po vlastním vyznačeném pruhu, kvůli častým semaforům, které MHD nepreferují i tak nabírají i mnohaminutová zpoždění.

Páteřní autobusy operují na těchto trasách (je možné, že po zprovoznění metra se budou linky upravovat, průvodce budeme dle toho aktualizovat):

• Central Trolebus (označovaný většinou jen jako Trole) – centrální trasa z autobusového nádraží Quitumbe přes historické centrum, čtvrtě La Mariscal a Colón na sever na nádraží El Labrador či Carcelén. Spoje tu jezdí zhruba jednou za 4-5 minut, večer a o víkendech cca jednou za 8 minut. Linky jsou označené jako C1, C2, C4, C5, C6.
• Oriental Ecovía – východní nejvytíženější trasa vede z autobusového nádraží Río Coca na severu přes Colón a La Mariscal, z východu lízne historické centrum a pokračuje dál na jih, kde se rozdělí na část vedoucí k autobusovému nádraží Quitumbe a část, která jede na konečnou Terminal Sur. Spoje tu jezdí klidně každé 2 minuty, o víkendech cca jednou za 5-8 minut. Linky jsou označené jako E1, E1M, E2, E3, E4.
• Central Norte (Metrobus) – méně vytížená trasa vede ze stanice La Marin poblíž historického centra a následně okolo nemocnice a univerzity (Seminario Mayor) a bývalého letiště na autobusový terminál La Ofelia, z něhož jezdí příměstské autobusy k rovníku na Mitad del Mundo. Jezdí se tu jednou za 5-8 minut. Linky jsou označené jako C2, C3, ale s výše uvedenými stejně označenými linkami Trole nemají nic společného. V Google mapách jsou chybně označeny jako O2, O3.
• Occidental Sur – západní trasa vede tunely po okraji historického centra od univerzity (Seminario Mayor) kolem nemocnice na jih až na nádraží Quitumbe. Jde o jediný koridor, kde nejezdí kloubové autobusy, ale menší modré spoje označené jako linky R1 až R21 a T1, které jezdí společně po velké části Corredor Occiednetal Sur, mají však každý jinou konečnou, kdy se od tohoto koridoru oddělí a pokračují samostatně po své trase. Díky velkému množství linek tu je interval 1-3 minuty.

Lokální linky – rutas alimentadoras

Páteřní autobusy doplňuje opravdu velké a všudypřítomné množství tzv. napájecích linek. Na těch typicky jezdí modré autobusy a jejich hlavní nevýhoda je nasnadě. V 99% případů nejsou označeny číslem linky, navzdory tomu, že čísla linek zde oficiálně fungují a například Google Maps nebo mapy na zastávkách je znají. To vám však nebude nic platné, autobusy mají za sklem jen několik cedulí s výčtem ulic, stanic a náměstí, přes které jezdí.

Rutas Alimentadoras tak využijete zejména tehdy, kdy potřebujete popojet na kratší vzdálenost a zdá se vám, že konkrétní autobus jede vaším směrem nebo v případě, že vám někdo poradí. 

Tyto linky mají klasické zastávky na chodníku tak, jak jsme na ně zvyklí například z ČR.

Jízdenka stojí stejně jako u páteřních spojů 0,35 USD a platí se vždy uvnitř vozu u průvodčího, který sedí vlevo naproti řidiči, při plném autobusu pak prochází mezi cestujícími a peníze sám vybírá. Poměrně výjimečně se stává, že v autobusu žádný průvodčí není, pak se jízdné platí řidiči. Na rozdíl od páteřních autobusů, kde na pokladně dostanete papírovou jízdenku, zde nedostáváte nikdy žádný doklad.

Je vhodné mít co nejpřesnější hotovost, ale zhruba do výše 5 dolarů nebývá problém a průvodčí nebo řidič vám vždy vrátí.

Příměstské autobusy, které využijete například při cestě na rovník, jsou o mírně dražší a stojí 0,40 USD.

Oproti páteřním linkám jsou lokální napájecí spoje často výrazně prázdnější.

Bezpečnost v autobusech

Jsme v Jižní Americe, kde je kriminalita obecně výrazně vyšší než v Evropě a na mnoha webech se dočtete, že jízda městským autobusem v Quitu je velký nerozum. Realita ovšem není zdaleka tak tragická.

Jistě, zejména v přeplněných páteřních autobusech a na větších autobusových nádražích je na pořadu dne velká obezřetnost, protože kapsáři se zde objevují ve větším množství než obvykle. V naprosté většině případů se kapsáři snaží být co nejvíce nenápadní a okrást vás tak, abyste ničeho nevšimli. Ozbrojené nebo konfrontační loupeže jsou v MHD naprosto výjimečné. Základ je tedy daný: nemít viditelně a v žádných vnějších kapsách cokoliv, co se dá ukrást. Mobil mějte ideálně na šňůrce okolo krku pod oblečením, neberte si sebou originály dokladů nebo větší finanční hotovost.

Popravdě je ale třeba říct, že v autobusech v Quitu jsme se nikdy necítili o nic hůře než v jiných městech kdekoliv po světě a doporučení vychází jen z obecné zvýšené obezřetnosti, která je prostě v Latinské Americe nutná. Autobusy každopádně necestují jen nízkopříjmoví obyvatelé Quita, ale všechny vrstvy obyvatel.

Pěšky

Jak už bylo nastíněno v úvodu této kapitoly, Quito je velmi rozlehlé město a vzdálenosti jsou opravdu velké. Pokud si však necháte dostatečnou rezervu, chození pěšky po městě je ten nejlepší způsob, jak Quito poznat. Minimálně v rámci širšího centra města všude dojdete do hodiny.

Chodníky jsou v Quitu široké a přechodů přes frekventované silnice je dostatek. Pozor! V Ekvádoru nemá chodec na přechodu přednost a opravdu žádný řidič vás dobrovolně nepustí. Je třeba při přecházení ulic být obzvlášť obezřetný, chodec tu hraje až poslední roli.

Obecně je pohyb pěšky po Quitu bezpečný, pokud víte, jak se chovat a kam případně nechodit. Detailnější informace popisujeme v kapitole Bezpečnost v Quitu.