Kultura a lidé v Gambii

Historie v kostce

První písemné zmínky o území dnešní Gambie pocházejí zhruba z 10. století našeho letopočtu spojené s příchodem arabských obchodníků, kteří sem putovali za obchodem s látkami, slonovinou, zlatem a otroky.

Stát, podobný státu, jak ho chápeme my Středoevropané, se jako první takové zřízení dá nazývat až Malijská říše, zahrnující dnešní Gambii, Guineu, Guinea Bissau, Pobřeží Slonoviny, Mali, Mauritánii, Niger a Senegal. Rozpad říše zapříčinil začátek koloniální éry v 15. století. V té době přišli do této oblasti první Portugalci, kteří prodali práva na oblast kolem řeky Gambie k výhradnímu užívání Velké Británii. O ovlivnění území se po dlouhou dobu snažila také Francie. Konečná dohoda byla uzavřena až roku 1856, kdy skoro celé území přešlo pod celkovou nadvládu Britů. Hlavním zájmem v této době byl obchod s otroky – levnou pracovní silou. Otroci byli převáženi jak do Evropy, tak do USA. Za otrokářské doby, bylo z území uneseno přes 3 miliony lidí. 

Velice pěkně o této problematice pojednává kniha Kořeny, kterou napsal Alex Haley. Popsal zde cestu jednoho rodu z domoviny v Gambii za otrockou prací v USA. Kniha byla oceněna Pulitzerovou cenou, podle ní byl natočen i úspěšný seriál. Hlavní postava, Kunta Kinteh, jako by byl v Gambii stále přítomen, a to nejenom díky restauracím, které jsou podle něho pojmenovány.

Roku 1888 se Gambie stala samostatnou kolonii podléhající UK. Od roku 1889 po dohodě s Francií byly vymezeny hranice státu tak, jak jsou známy dnes. Až roku 1906 bylo zrušeno otroctví a 18. února 1965 byla vyhlášena nezávislost na UK. Po době relativního klidu za vlády prvního prezidenta, jenž byl do úřadu zvolen pětkrát po sobě, došlo v roce 1981 k pokusu o politický převrat. Ten vedl k oslabení ekonomiky a místním nepokojům, které se podařilo potlačit až za přispění senegalské armády. V roce 1994 došlo k sesazení prezidenta za pomoci AFPRC. 

Lidé

Počet obyvatel, dle odhadu, činí cca dva miliony, průměrný věk je 54 let. Nejpočetněji jsou v populaci zastoupeni Mandinkové. Oficiálně se uvádí, že na území, žije až 12 různých kmenů. Většina populace se kloní k islámu (90 %), dále je zastoupeno křesťanství a místní kmenová náboženství.

Svátky

Dle místních je každý den svátek, nicméně svátky kopírují hlavně svátky spojené s náboženstvím. Může se stát, že za zásluhy prezident udělí svátek ze dne na den bez předešlého oznámení. 

Kultura

Místní rádi slaví: narození dítěte, ceremoniál s jeho pojmenováním, (cca 3 týdny po narození), svatby, náboženské svátky, úmrtí. Ke všem těmto aktivitám patří hraní na bubny, koru (strunný nástroj), zpěv a tanec. Velkou slávou jsou wrestlingové zápasy a samozřejmě fotbal, jemuž fandí snad všichni.

Jazyk

Úředním jazykem je angličtina, i když se začíná proslýchat, že prezident změní úřední jazyk na mandinku. Vzhledem k tomu, že jazyky některých kmenů jsou natolik rozdílné, že ani místní si mezi sebou nerozumí, by toto mohl být do budoucna problém. Do oblasti díky frankofonnímu Senegalu a poměrně velké senegalské komunitě prosakuje také francouzština. Z lokálních jazyků je nejvíc zastoupena již zmiňovaná mandinka, dále pak fulla, wolof a jiné.

Geografie

Celým územím protéká řeka Gambie ústící do Atlantiku. Určuje tím ráz krajiny. Hranice státu byly vytyčeny v koloniálních dobách bez přihlédnutí ke geografickým či etnickým poměrům. Území bylo ustanoveno jako pás široký deset mil po obou březích v úseku splavnosti řeky. Nejvyšším bodem je kopec cca 20 km severozápadně od Fatoto s výškou 53 m n. m.

Gambie je asi 7x menší než ČR.

Turismus

Pobřeží Gambie je jen 80 km dlouhé. Infrastruktura a turistická vybavenost zatím není na moc vysoké úrovni, a to i přes to, že v zemi začínají operovat hotelové resorty zvučných jmen. Do země stále neproudí miliony turistů a tato destinace se dá spíš nazvat destinací pro dobrodruhy.  

Druhou významnou turistickou skupinou, jsou ženy ze západu v určitém věku, které do Gambie jezdí za pohostinností místních mužů. V neposlední řadě v oblasti působí mnoho charitativních organizací, zvláště pak z UK a severských států. 

Hlavní zaměření těchto organizací je většinou školství a zdravotnictví. Země se snaží čerpat peníze z rozvojových fondů EU, většina zboží, a to včetně potravin, je importovaná. Pro příznivce nemasového cestování, kteří hledají klid, pláže s pískem bez lidí, toulky přírodou a nejsou zaměřeni na komfort luxusních hotelů, elektřinu a tekoucí vodu, má Gambie svoje nezaměnitelné kouzlo zapomenutého kousku světa.