Kultura a lidé na Haiti

Historie v kostce

O předkoloniální historii Haiti toho moc známo není – s jistotou zato víme, že na severním pobřeží dnešního Haiti přistál Kryštof Kolumbus již při své první plavbě (prosinec 1492) a úplně vyhladit původní obyvatelstvo, Tainy, pak Španělům netrvalo ani čtyřicet let. Posléze byli na ostrov k pracím na plantážích ve velkém přiváženi černí otroci z Afriky, francouzskou kolonií se západní část Hispanioly stala koncem 17. století. Na přelomu 18. a 19. století, ve víru Francouzské revoluce, se však vzbouřeným černochům napodruhé podařilo kolonizátory vyhnat a Haiti vyhlásilo v roce 1804 samostatnost jako druhý stát Ameriky (po USA).

Více než dvousetletá historie samostatného Haiti je provázena válkami, diktátorskými režimy a lidskou impotencí podpořenými přírodními katastrofami. Hospodářská úroveň je katastrofální, země je z velké části závislá na zahraniční pomoci ze strany jiných zemí (USA, Kanada, EU) i nevládních organizací. Chybí alespoň náznaky moderní infrastruktury, většina obyvatel nemá formální zaměstnání a v zemi přetrvává vysoká úroveň násilí.

Lidé

Naprostou většinu obyvatel Haiti, přes 90 %, tvoří černoši, potomci dovezených afrických otroků. Zbytek jsou mulati. Haiti je velmi hustě osídlený stát, téměř 400 obyvatel na km² je srovnatelných např. s Nizozemskem – jistě i tento fakt a z něj vyplývající extrémní tlak na zdroje přispívá k mizerným životním podmínkám. Skoro všichni Haiťané jsou křesťané, většinou katolíci, rozšířené je i vyznávání kultu voodoo.

Celkem v Haiti žije téměř přesně tolik lidí jako v České republice.

Svátky

Katolické svátky, jako jsou Vánoce, Velikonoce, svátek Všech svatých a další se bujaře slaví. Národním svátkem je 1. leden, Den vyhlášení nezávislosti. Po celé zemi se neustále organizují různé karnevaly – tak, že času na práci se mnohým nedostává.

Kultura

Zajímavá je směsice afrických a francouzských zvyků, místy ještě se stopami kultury Tainů (původních domorodých obyvatel). Svůj výraz nachází ve výtvarném umění; na budovách i ve veřejném prostoru si často všimnete naivních, výrazně barevných motivů. A samozřejmě v hudbě, kterou Haiťané mají v krvi. 

Součástí haitské kultury je však bohužel také značná míra násilí – i relativně bezvýznamný konflikt mají mnozí místní tendenci řešit okamžitě silou, často za použití zbraní. Existují i jiné primitivní „zvyky“, které vás mohou překvapit. V celé zemi např. neexistuje koncept sběru odpadků, kterých se proto všude válí tuny, běžné je vykonáváni potřeby na veřejnosti apod. 

Jazyk

Haiťané mluví většinou místní variantou kreolštiny, úředním jazykem je i francouzština; tento jazyk však ovládají jen ti, kteří vychodili alespoň pár tříd školy (tedy zdaleka ne všichni). Se znalostí angličtiny nepočítejte, je omezená na úzkou vrstvu vzdělané elity – a tyto lidi na ulicích nepotkáte.

Turismus

Turistický ruch na Haiti je nepatrný, zejména s ohledem na nevalnou bezpečnostní situaci (byť ta se v poslední době mírně zlepšila) a všudypřítomnou chudobu. Většina států, včetně Česka, proto svým občanům návštěvu země důrazně nedoporučuje. Nejvíce turistů na haitskou půdu šlápne při zastávce výletní lodi (oplocené „turistické ghetto“ Labadee), případně v rámci jednodenního (a pečlivě chráněného) organizovaného výletu z Dominikánské republiky. Mnozí cizinci přicházející na Haiti jsou zaměstnanci stovek charitativních organizací, hlavně z USA.

Z toho důvodu existují běžné turistické služby jen na velmi málo místech a jejich úroveň je většinou ubohá. Připravte se na nepříjemné nepohodlí, věčné smlouvání o cokoli a často i značně neurvalé chování.

Geografie

Republika Haiti zaujímá přibližně třetinu ostrova Hispaniola (27.800 km² z celkem 76.200 km²). Nevelká plocha, ve srovnání s Českem rovněž asi třetinová, se vám opticky bude zdát větší, což je dáno velmi hornatým terénem a špatnou dopravní propojeností. Také pobřežní linie je dlouhá, se dvěma velkými poloostrovy a řadou zálivů. Nejbližším sousedem „přes moře“ je východní cíp Kuby (vzdálenost 85 km). Ostrov Gonâve (743 km²) je největším ze satelitních ostrovů patřících Haiti.

Většinu plochy státu pokrývají poměrně vysoká horská pásma omezená úzkými říčními údolími a nevelkými pobřežními nížinami. Nejvyšší vrchol, Pic la Selle, měří 2.680 m n. m. Hory byly během posledního staletí většinou zbaveny přirozených lesů (a dřevo využito na výrobu dřevěného uhlí), což podporuje erozi a přispívá ke katastrofálním dopadům občasných prudkých dešťů. Nížiny jsou bez výjimky využívány k zemědělství.

Poloha Haiti v seismicky živé oblastí přináší občasný výskyt ničivých zemětřesení. To poslední, v roce 2010, způsobilo smrt více než 200.000 lidí.