Kultura a lidé v Lotyšsku

Historie v kostce

Lotyšsko odjakživa tíhlo spíše na sever a na západ a bylo přirozeně navázáno na celý region okolo Baltského moře. Na území operovali Vikingové ještě před naším letopočtem, od 11. století bylo zase místo současného Lotyšska v zájmu Pruska, Polska či Švédska. V ústí řeky Daugavy vzniklo významné hanzovní město dnes známé jako Riga.

Nezávislý lotyšský stát vznikl v roce 1920, neměl však dlouhého trvání. Již během druhé světové války bylo Lotyšsko násilně připojeno k Sovětskému svazu, v jehož područí setrvalo až do srpna 1991. Vlivy Ruska jsou v Lotyšsku patrné dodnes, ať už početnou ruskou komunitou, nebo typicky sovětskou architekturou přelomu 60. a 70. let.

Stejně jako Česká republika se i Lotyšsko v roce 2004 připojilo k EU, je i členem NATO. Podobně jako další dvě Pobaltské země, i Lotyšsku poskytuje členství Evropská unie a NATO subjektivní pocit bezpečí, místní se stále obávají, že nebýt těchto organizací, celá země by se opět dostala do hledáčku Ruska.

Lidé

Lotyšsko zdaleka není tak národnostně homogenní země jako třeba Česko. Ze dvou milionů obyvatel je Lotyšů jen 62 %, početnou téměř 30% menšinu tvoří Rusové, především v Rize a na východě země. Z toho důvodu se Lotyši nedají tak úplně obecně charakterizovat.

Narazíte-li na lotyšského Rusa, dost pravděpodobně bude spíše uzavřený a na první pohled protivný. Ne snad, že by mezi Rusy a Lotyši vznikalo nějaké otevřené napětí, ale to latentní je stále velmi silně přítomno. Naopak praví Lotyši jsou k cizincům „ze Západu“ přátelští a Čechy mají obzvlášť rádi. Ještě stále pro ně sloužíme jako vzor, i když v posledních letech jsou čím dál tím více vázáni spíše na Polsko nebo Estonsko, které je ekonomickým tygrem regionu.

Jak plyne z řádků výše, etničtí Lotyši jsou také horlivými zastánci evropské integrace, a to nehledě na problémy poslední doby.

Svátky

Oficiálních svátků slaví méně než u nás, ty hlavní (Vánoce, Velikonoce, Nový rok, první máj) jsou identické jako všude v západním světě.

Mezi nejoblíbenější patří svátky „Dne léta“ a „svatého Jana“, které připadají na 23. a 24. června, kdy je období nejdelšího dne a hezkého počasí. To Lotyši kvitují o mnoho více než my, vzhledem ke své severní poloze.

Obecně Lotyši nepatří mezi horlivě slavicí národy. Když je volno, seberou se a jedou na venkov nebo na výlety, hromadné oslavy v ulicích běžné nejsou.

Co se týče otevírací doby obchodů o svátcích, žádný zákon ji nijak neupravuje. Je obvyklé, že si v neděli i o jakémkoli svátku (s výjimkou Vánoc a Nového roku) nakoupíte ve všech supermarketech, obvykle je otevřeno od 8 do 20 či 21 hodin, ve všední dny ty větší zavírají až ve 23:00.

Kultura

Lotyšsko je malá země s malým počtem obyvatel, mnoho opravdu známých osobností odsud nepochází.

Lotyšská kultura je stále do značné míry ovlivněna Ruskem, respektive Sovětským svazem, a to jak ve filmovém, tak například hudebním průmyslu. Ruští umělci jsou v Lotyšsku známí a oblíbení, stejně jako ruské televizní pořady. Uplatňuje se zde také velký regionální rozdíl. Zatímco na východě Lotyšska si připadáte úplně jako v Rusku, Riga už je pak město většinou se západními rysy a třeba pobřeží zase připomíná staré hanzovní přístavy v Polsku nebo Německu.

Nejvýznamnějším kulturním centrem zdaleka vyčnívajícím nad všemi ostatními městy je pochopitelně Riga, kde se koncentrují prakticky veškeré akce.

Většina obyvatel se hlásí ke křesťanství, ti jsou pak rozděleni zhruba po třetinách na luterány, katolíky a pravoslavné. Faktem ovšem je, že Lotyši náboženství nijak zvlášť neprožívají, v tom se tak výrazně liší od Litevců, naopak podobají se Estoncům.

Jazyk

Úředním jazykem je lotyština (opravdu se píše jen s jedním „š“, bývá to častá chyba v diktátech). Ta patří do skupiny baltských jazyků a je tak podobná jediné další řeči z této skupiny – litevštině. Rozdíly jsou však velké a navzájem si oba národy rozumí ještě méně než například my s Poláky. S Estonci se pak nedomluví už vůbec, estonština se řadí do ugrofinských jazyků.

V Rize a u mladých lidí ve větších městech pochodíte docela dobře s angličtinou. Ne, že byste se s každým bavili na vynikající úrovni tak, jak je běžné například ve Skandinávii, ale na základní komunikaci to bohatě bude stačit.

Naopak na východě a na venkově pochodíte s angličtinou jen velmi omezeně, spíš budete mít úspěch s ruštinou. Tou se domluvíte dobře v celém Lotyšsku, především u střední a starší generace.

Minislovníček:

Většina slov se vyslovuje podobně, jako se píše.

• Labdien! – Dobrý den!
• Sveiki / Sveiks – Ahoj (neformální pozdrav)
• Uzredzešanos – Na shledanou
• Ja – Ano
• Ne – Ne
• Paldies – Děkuji
• Ludzu – Prosím
• Atvainoijet – Pardon, promiňte…
• Bilete – Jízdenka / Atgriešanas Bilete – Zpáteční jízdenka
• Pastkarte – Pohlednice
• Pastmarkas – Poštovní známka
• Lidosta – Letiště
• Apstaties – Zastávka
• Stacija – Nádraží, stanice

Turismus

Lotyšsko není žádná rozvojová země, abychom se sem museli bát jezdit. Jistě, turistické služby na venkově nejsou na tak vysoké úrovni jako ve vyspělejších zemích, ale určitě není problém sehnat běžný hotel kdekoli, není problém se v hotelu domluvit anglicky a není dokonce ani problém se pohybovat po Lotyšsku „na vlastní pěst“, veřejná doprava je na poměrně vysoké úrovni a v národních parcích je spousta oficiálních značených tras.

Kromě turistického centra Rigy je Lotyšsko příjemné tím, že se nikde nebudete tísnit s houfy dalších návštěvníků. Většina lidí u moře nebo na venkově jsou turisti z Lotyšska, Polska nebo Ruska, dost je tu také Britů, Švédů a Finů.

Geografie

Geografická charakteristika Lotyšska je velice jednoduchá. Rovina, lesy a louky. Nejvyšší bod se týčí do nebeských výšin celých 311 metrů nad mořem. Lotyšsko má dlouhou pobřežní čáru, prakticky celý západ a severozápad země omývají vody Baltského moře, které je však na koupání jen během července a srpna, a to ještě pro otužilé jedince.

Nejvýznamnější řekou je Daugava, česky často nazývaná Západní Dvina. S celkovou délkou přes 1.000 km se nemůžeme divit, že u svého ústí v Rize působí Daugava vskutku monumentálně.

Rozlohou je Lotyšsko o něco menší než Česko (64.000 versus 78.000 km²).

V Lotyšsku je o jednu hodinu více než v Česku.