Kultura a lidé v Lucembursku

Historie v kostce 

Dějiny samotného Lucemburska se počítají od roku 963, kdy byl postaven lucemburský hrad Lucilinburugh. Síla země v následujících stoletích stoupala.

Zlatou dobou středověké historie Lucemburska bylo panování dynastie obecně známé jako Lucemburkové. Každému českému školákovi je Lucembursko známé především díky hraběti Janu Lucemburskému, otci Karla IV. Koncem 15. století připadlo Lucembursko Habsburkům a s krátkými přestávkami v podobě několika francouzských nadvlád se stala země nezávislým velkovévodstvím v roce 1815, avšak stále v personální unii s Nizozemím.

Po vyhlášení nezávislosti Belgie přišlo Lucembursko v roce 1839 asi o polovinu svého, většinou frankofonního území, načež se v roce 1890 stalo plně neutrální a nezávislou zemí. Přestože Lucembursko zpočátku vystupovalo jako neutrální země, kvůli opakované německé okupaci po 2. světové válce stálo Lucemburské velkovévodství u zrodu Severoatlantické aliance, Organizace spojených národů a Evropského hospodářského společenství.

Lucembursko vždy bylo takovým státem mezi státy a složení obyvatel je velice pestré. Za prací sem dojíždí nebo se zde usadila převážně francouzská i německá komunita, země je tedy silně frankofonní, potažmo germanofonní. Při návštěvě země lze tedy očekávat jak německou preciznost v moderní infrastruktuře, tak francouzskou kuchyni a kulturu.

Lidé

Lucemburčané jsou velice příjemní a ochotní lidé. Mezi zhruba půl milionem obyvatel Lucemburska lze však nalézt jen asi 56 % rodilých Lucemburčanů, zbytek obyvatelstva tvoří imigranti, převážně ze zemí EU, avšak také z jihovýchodní Evropy. Poznat rodilého Lucemburčana však bude problém, pokud člověk nehovoří plynule francouzsky či německy a nemůže tedy rozpoznat dialektové rozdíly, které zde samozřejmě jsou.

Žije zde přes 180.000 cizinců, hlavně Portugalců, Italů, Francouzů, Belgičanů a Němců. Přes 7.500 obyvatel jsou úředníci Evropské unie. Většina populace je katolického vyznání, jsou zde i malé protestantské a židovské komunity. V zemi je 100% gramotnost.

Svátky

Mimo tradiční svátky jako Nový rok, Velikonoční pátek a Velikonoční pondělí, Svátek práce a dvou Vánočních svátků 25. a 26. prosince jsou státními svátky v Lucembursku také:

• Nanebevzetí Panny Marie – 39 dní po velikonoční neděli,
• Svatodušní svátky – datum se liší,
• státní svátek – 23. června,
• Nanebevstoupení Panny Marie – 15. srpna,
• svátek Všech svatých – 1. listopadu.

Během těchto svátečních dnů, ale i každou neděli je třeba počítat s omezenou otevírací dobou nákupních galerií a veřejných institucí. O slavnostech a turisticky atraktivních událostech viz kapitola Turismus.

Kultura

Lucembursko je multikulturní země, setkávají se zde primárně německá a francouzská kultura zanesená sem lidmi dojíždějícími za prací či přistěhovalci. 

Jazyk 

Národním a úředním jazykem je lucemburština (až od roku 1982). Dalšími úředními jazyky jsou francouzština a němčina, napříč zemí je však mezi obyvateli ve větší míře zastoupena francouzština. Lze se domluvit samozřejmě také anglicky – dle statistik je angličtina až pro 60 % Lucemburčanů druhým nebo třetím jazykem, avšak obecně v obchodech, stáncích či kavárnách nejvíce pochodíte s francouzštinou a angličtinu bychom zde považovali za spíše poslední možnost.

Pár slovíček, na nichž lze vidět jazykové rozdíly (avšak větší souznění s němčinou):

• Česky – Německy – Francouzsky – Lucembursky
• Dobré ráno / Ahoj – Morgen – Salut – Moien
• Jak se máš? Dobře. – Wiegeht es? Gut. – Comment êtes-vous? Bien. – Wéigeet et? Gutt.

Turismus

Mezi největší turistická lákadla země patří jednoznačně historie, avšak Lucembursko nikdy nespí ani v ostatních ohledech. Návštěvník si může vybírat ze širokého okruhu akcí od divadelních nebo hudebních festivalů přes tradiční průvody až po velké sportovní události. Kulturní program zahrnuje mnoho obecních festivalů či místní trhy. Pro aktuální kalendář lze navštívit oficiální turistický web.

Na atraktivitě hlavnímu městu Lucemburku přidává přítomnost městského opevnění na seznamu Světového dědictví UNESCO. Historická a skutečně přenádherná část Lucemburku včetně opevnění je naprostou nutností při návštěvě této země, vykládá se zde značná část evropské historie.

V kryptě katedrály Notre-Dame se nachází hroby členů velkovévodské rodiny včetně Jana Lucemburského. Hradby městského opevnění ohraničuje řeka Alzette a z hradeb je nádherný výhled na město.

V přilehlých parcích lze náramně relaxovat na lavičce s šálkem dobré kávy, kterou si zakoupíte v jedné z bezpočtu blízkých kaváren či stánků. Z historické části města lze absolvovat asi 20minutovou procházku do moderního centra po ulici plné obchodů více či méně známých značek směrem k hlavnímu vlakovému nádraží Luxembourg Gare Centrale.

Moderní centrum působí na první pohled jako klasické rušné centrum moderní metropole, avšak s končícím dnem a nastupující tmou je třeba mít se na pozoru na možné drobné krádeže. Jak bylo zmíněno, je zde početná přistěhovalecká komunita a ač je kriminalita v Lucembursku jedna z nejnižších na světě, opatrností člověk neprohloupí ani zde. 

Adeptem na zařazení na seznam UNESCO je malé městečko Vianden na severovýchodě země. Jedná se o městečko o necelých 2.000 obyvatelích, avšak v létě, při probíhajícím středověkém festivalu, se z Viandenu stává vyhledávaná turistická destinace. A to především pro zdejší hrad, který se tyčí nad městem a vytváří tak úchvatné městské panorama. Ne nadarmo je tento viandenský hrad společně s městem samotným zařazen na čekací listině, tzv. předběžném seznamu UNESCO.

Kdo jednou místní hrad navštíví, dá nám jistě za pravdu, že Vianden si na seznamu určitě svoje místo zaslouží. Hrad Vianden byl vybudován mezi 11.–14. stoletím na místech bývalé římské pevnosti a řadí se mezi nejkrásnější románsko-gotické hrady Evropy. Patřil vlivnému rodu z Viandenu s vazbami na německý císařský dvůr, později se vystřídali majitelé větve Nassauské a Oranžské.

Město je zároveň rodištěm českého krále Jana Lucemburského. V roce 1310 se stal hrabětem v Lucembursku a sňatkem s Eliškou Přemyslovnou se stal českým králem. Lucembursko se tak od roku 1310 stalo součástí českého státu. Jan Lucemburský je i dnes historicky populární postavou v Lucembursku a velmi vážen podobně jako jeho syn Karel IV. v České republice.

Už v minulosti byli poutníci na hradě vítáni. Dostali najíst, napít i nocleh a za to museli vyprávět, co ve světě viděli a slyšeli. Vianden patřil velkoknížecí rodině až do roku 1977, kdy ho darovali státu. Od té doby prošel rozsáhlou vnější i vnitřní rekonstrukcí. Pro svou malebnost je často vyhledáván nejen turisty, ale i hollywoodskými filmaři. Přístupný je celoročně. Z hradu se naskýtá překrásný výhled na středověké městečko Vianden, které si v minulosti velmi oblíbil francouzský spisovatel Victor Hugo. Jeho návštěvy připomíná místní muzeum i kopie busty od Rodena na nábřeží řeky Our.

Město je protkáno hotely, restauracemi a kavárnami, vede zde také lanovka, takže kdo chce vynechat krátké stoupání k hradu, může si udělat romantickou vyjížďku lanovkou přímo pod hrad. Pozor na rozdílnou otevírací dobu hradu v závislosti na roční době. Veškeré potřebné info.

Přímo ve Viandenu můžeme doporučit trojici osobně vyzkoušených hotelů, pro náročnější (včetně bazénů a wellness Hotel Petry či Hotel Belle-Vue, trošku skromnější, avšak se skvělými a přátelskými majiteli, Hotel La Tourelle). Jedná se o rodinné hotely, jejichž majitelé cílí jak na kvalitu a spokojenost, tak i na osobní přístup ke každému hostu.

Obecně však Lucembursko není přelidněno turisty a své místo například v kempu většinou nebude problém najít, narazit však můžete během vrcholu letní sezony v hotelích či penzionech, například právě ve Viandenu. Pro romantické duše, které nerady hordy turistů, bude jistě zajímavá i zimní sezona, zasněžené lucemburské hrady, soukromí ve vyhřátých restauračních zahrádkách či wellness s výhledem na krajinu má jistě také své kouzlo.

Geografie

Sever země pokrývá neúrodná plošina Oesling s kopcovitou krajinou, která se nachází ve výšce 400–500 metrů. Na jihu se rozkládá úrodná země Gutland a Lotrinská pahorkatina. Podnebí je ovlivněno Atlantikem, teploty jsou mírné a v zimě málokdy sněží.