Kultura a lidé v Martiniku

Historie v kostce

Prvním Evropanem na ostrově byl Kryštof Kolumbus se svým námořnictvem, který na Martinik narazil během svých plaveb 12. června roku 1502. Setkali se zde s původním obyvatelstvem, karibskými indiány. Kryštof Kolumbus tehdy údajně prohlásil, že jde o nejkrásnější zemi na světě.

Martinik začal být od roku 1635 osídlován francouzskými zemědělci, ti zde založili osadu Saint-Pierre, která se následně stala hlavním městem ostrova. A původní domorodci byli pod vlivem kolonistů postupně úplně vyhubeni. Úrodná krajina dávala prostor k pěstování cukrové třtiny. S velkým rozmachem cukrových plantáží, ostrov velmi prosperoval, ale chyběl zde dostatečný počet pracovních sil. A tak začali kolonisté využívat nejlevnější pracovní sílu – otroky z Afriky. Cukrové plantáže byly velmi výnosné a začal se rozvíjet námořní obchod, kolonisté vybudovali několik hlavních obchodních center a roku 1640 založili přístav Fort-de-France, dnešní hlavní město.

O prosperující Martinik a jeho úrodnou půdu začali mít zájem Britové, ostrov byl jimi tedy v letech 1794–1895 okupován. Ale Francouzi si ho ubránili a roku 1815 byl definitivně ponechán pod správou Francie. V roce 1848 tehdejší francouzský ministr Victor Schoelcher podepsal dekret o zrušení otroctví a dodnes je díky tomuto činu považován za národního hrdinu. 

Největší tragédii pro ostrovany přinesla 8. května 1902 sopečná erupce, která kompletně zničila tehdejší hlavní město Saint-Pierre, které leží pouhých 6 km od sopečného kráteru. Z města zůstaly pouze trosky a základy budov a tato ničivá exploze měla na svědomí smrt až 28.000 lidí. Údajně přežili pouze dva lidé, jedním z nich byl vězeň, který byl v době výbuchu držen v podzemním žaláři, a druhým muž, který žil na okraji města. Po této smutné události se hlavním městem stal přístavní Fort-de-France. A 19. května 1946 byl Martinik oficiálně uznán jako francouzský zámořský department.

Lidé 

Původním obyvatelstvem byli karibští indiáni – Karibové a Aravakové. Vlivem francouzské okupace a rozmachu zemědělství se obyvatelstvo vyměnilo za francouzské zemědělce a otroky dovlečené z Afriky. V současnosti má ostrov kolem 400.000 obyvatel a jsou to z 90 % právě potomci afrických otroků, zbylých 10 % tvoří běloši a ostatní etnika – Indové a Číňani. Jedna čtvrtina obyvatel žije v hlavním městě. A většina je silně nábožensky založena, jejich vyznáním je katolická církev, ale 5 % obyvatelstva vyznává také hinduismus.

Martiničané i přestože jsou napůl Francouzi a můžou se na první pohled tvářit nepřístupně a trochu arogantně, jsou však ve skutečnosti velmi družný, vřelý, otevřený a přátelský národ a v jakékoli situaci se snaží být turistům nápomocní.

Svátky 

Vliv Francie je na Martinku velmi znát, a tak i svátky se povětšinou shodují. Nejvýznamnějším dnem v historii Francie je 14. červenec 1789, který je dnem pádu Bastily a oslavou francouzské revoluce a Francouzské republiky. Oslavy se i tradičně na Martiniku konají každý rok. V tento den mají obchody zavřeno a všechny rodiny se shromažďují, aby mohly slavit.

Stejně jako je ve Francii proslulý Tour de France, na Martiniku se jede cyklistický závod Tour de Martinique. Koná se každoročně v červenci. Důležitou informací pro turisty může být, že po dobu závodu je většina silnic na ostrově uzavřená a autem tak neprůjezdná. 

Každý rok v srpnu se koná Tour de Yolesrondes. Jedná se o lodičkářskou slavnost, kdy námořníci využívají tradiční rybářské jachty a soutěží mezi sebou v několika různých disciplínách po celém ostrově. Na konci dne slavnost uzavírá velkolepá karnevalová párty.

Další slavností jsou Beaujolais Nouveau, kdy o půlnoci na třetí čtvrtek v listopadu přichází příchod nové sezony červeného vína Beaujolais. Spousta podniků po celém Martiniku má otevřeno až do pozdních hodin, oslavuje se nová sklizeň hroznů a víno teče proudem. 

Poslední týden v listopadu se zde koná jazzový festival, který trvá 10 dní a na ostrov přijíždí spousta mezinárodních hudebníků předvést své hudební umění.

Martinickým festivalem roku je však Vaval, jedná se o karneval, který se koná v únoru po dobu čtyř dnů. Začíná v den zjevení Boha v podobě Krista a končí den před Popeleční středou, na tzv. tučné úterý. A je velmi podobný Mardi Gras, který se koná po celém světě. Lidé vyráží do ulic v maskách a kostýmech, v průvodech, všude se tančí, hraje hudba a panuje dobrá nálada. Je festivalem zábavy, jídla, pití a užívání si života. 

Kultura 

S původními domorodými obyvateli evropští kolonisté smetli ze země i jejich tradiční kulturu, takže ostrov svou civilizovaností i kulturou je velmi podobný té západoevropské.

Jazyk 

Úředním jazykem je francouzština, avšak obyvatelé také hovoří martinickou kreolštinou. I přestože je ostrov významnou turistickou destinací a hlavním ekonomickým odvětvím je cestovní ruch, s angličtinou na většině míst moc nepochodíte. Není to jako ve Francii, kde lidé anglicky prostě jen mluvit nechtějí, ale většina obyvatel zde anglicky ani neumí. Jedné místo, kde se anglicky bez problému domluvíte, je letiště. A předpokládáme, že v luxusních resortech a lepších hotelech a restauracích také. Naše zkušenost je taková, že i v hlavním městě, ať už to bylo v cestovní agentuře, nebo informačním centru, kde bychom znalost angličtiny očekávali, jsme se vždy, na otázku: „Do you speak English?“, setkali s odpovědí: „I’m sorry. My English is bad.“ Ale díky jejich vstřícnosti a ochotě, naší špatné francouzštině a jejich ještě horší angličtině jsme se vždy zvládli domluvit. Veškeré nápisy, dopravní značení, menu v restauraci a informace jsou francouzsky, takže slovníček frází s sebou se jistě hodí. Pouze při návštěvě památek bývají informace o historii místa i v jiných jazycích. 

Minislovníček:

• Bonjour /bonžur/ – dobrý den
• Bonsoir /bonsuár/ – dobrý večer
• Merci /mersí/ – děkuji
• S'il vous plaît /silvuple/ – prosím
• Au revoir /orevoár/ – na shledanou
• Non /no/ – ne
• Oui /vi/ – ano

Turismus

Co se týká turismu, je Martinik vyspělá a civilizovaná země. Velký přísun peněz do státní kasy pochází právě z cestovního ruchu, který je hlavním ekonomickým odvětvím na ostrově. Většina obyvatel ostrova je zaměstnána ve službách cestovního ruchu. Takže jsou tyto služby rozvinuté, nechybí zde spousta ubytovacích, stravovacích zařízení a turisticky atraktivních míst. 

Geografie 

Ostrov je sopečného původu a s převážně hornatým reliéfem. V severní části se se svou nadmořskou výškou 1.397 m nad ostrovem tyčí nejvyšší vrchol Martiniku – stále aktivní sopka Montagne Peleé a výšlap na jeho vrchol je vyhledávanou turistickou výzvou. Na severu ostrova se rozkládají tropické pralesy a hory, plantáže s cukrovou třtinou a banány. V porovnání s jihem je méně přístupný a může se zdát i méně turisticky zajímavý, ale opak je pravdou. Panenský prales a divoká příroda mají také své kouzlo a dobrodružného cestovatele, který nepreferuje trávit dovolenou válením se na pláži, jistě chytnou za srdce. Jsou zde pouze dvě hlavní oblasti vhodné ke koupání, jednou je Tartane v severozápadní části ostrova a druhou je pláž Anse Cérons černým pískem na severu pár km od sopky Montagne Peleé. 

Jih ostrova je proslulý dlouhými širokými plážemi s bílým pískem lemovanými palmami, které naskýtají klasickou karibskou scenerii, kde si zkrátka připadáte naprosto jako v ráji.