Kultura a lidé v Tanzanii

Historie v kostce

Tanzanie je zajímavá i po stránce historie. Kolem 8. století se začal ve městech na pobřeží praktikovat islám. V 9. století zde obchodovali Arabové s otroky, na pobřeží najdeme pozůstatky z tohoto období a stopy po otrokářích.

Nejstarší dochovaná mešita Kizimkazi z roku 1107 se nachází na Zanzibaru, kde také můžete navštívit portugalskou pevnost a katedrálu, která stojí na místě, kde dřív prodávali otroky chycené ve vnitrozemí. Na důmyslně postavených lodích dhow, které se na pobřeží používají dodnes, byli otroci vyváženi na arabský poloostrov.

Prvním Evropanem na pobřeží byl Vasco de Gama v roce 1499 a během dalšího století ostrov ovládlo Portugalsko. Koncem 17. století ostrov a celé východní pobřeží ovládl ománský sultán. Ostrov prosperoval díky obchodu s otroky, slonovinou a kořením. V polovině 19. století pronikli Evropané na území dnešní pevninské Tanzanie. Německá východoafrická společnost získala suverenitu v Tanganice (tak se nazývala Tanzanie bez pobřeží a ostrovů).

Po skončení první světové války se Německo muselo vzdát většiny svého kolonizovaného území a Tanganika se dostala pod poručnickou správu Velké Británie, která slíbila, že se země v budoucnu stane nezávislou. K nezávislosti došlo v roce 1961, kdy se stal prvním prezidentem Julius Nyerere, zakladatel Tanganického afrického národního svazu.

Zanzibar a Tanzanie se spojili v roce 1962 do Tanzanské sjednocené republiky, Zanzibar si však uchoval vnitřní samosprávu. V celé zemi se po nějakou dobu budoval socialismus, nicméně od roku 1992 byl obnoven politický pluralismus.

Lidé

V Tanzanii žije necelých 50 milionů obyvatel, většina kmenové větve Bantu. V této zemi je více než 120 kmenů. Místní lidé se nejdřív zařadí ke kmenu a potom až do Tanzanie, stejnou otázku vám mnohdy položí při setkání: „Z jakého kmene pocházíte?“, na což se nám nelehce odpovídá.

Nejznámějším kmenem jsou Masajové, kteří však netvoří nijak početnou skupinu oproti sousední Keni. Vysoce zastoupeným je kmen Sukuma, Chagga, Makonde, Hadzabe. Kmeny dnes od sebe již na první pohled nelze rozeznat, většinou chodí v normálním oblečení a do svých kmenových šatů se převlékají jen při určitých slavnostech. Mezi sebou dnes také uzavírají sňatky.

Kmen Hadzabe je podobný khoisan, křováckým sousedům z JAR. Jediný kmen, který má povoleno lovit v určitém období v NP Serengeti. Nejpočetnějším kmenem je Sukuma, má přes 5 milionů obyvatel Tanzanie. Většina se zabývá zemědělstvím, jsou usazeni ve vesnicích, pěstují rýži, brambory, bavlnu a kukuřici – kukuřičná mouka tvoří základ tanzanské kuchyně – kaše posho je na jídelníčku každý den.

Sukumové mluví řečí sukuma a swahilštinou. Lidé kmene Chagga žijí převážně pod horou Kilimandžáro, v okolí města Moshi. Tvoří třetí nejpočetnější skupinu Tanzanců. Jsou dobrými zemědělci a staviteli zavlažovacích systémů. Chaggové jsou dobří obchodníci, což jim zajistilo dobré místo na příčce vzdělanosti a dostupnosti lékařského ošetření.

Kmen Makonde je znám díky svým neuvěřitelným uměním dřevořezbářství. Umění vyřezat z kusu dřeva nádhernou sošku se dědí z otce na syna.

Náboženství

Většina obyvatel žijících ve vnitrozemí jsou křesťané. Mše probíhající v kostelech jsou podobné gospelovým koncertům, stojí za to si přivstat a nějaký kostel nebo katedrálu navštívit. Některé kostely jsou velmi chudé, ale atmosféra je vřelá.

Na pobřeží v okolí Dar es Salaamu žije převážně muslimské obyvatelstvo, celý ostrov Zanzibar je pod taktovkou islámu. Nicméně místní ženy chodí zahalené tak, že si zakrývají pouze vlasy, na mužích vyznání mnohdy nepoznáte. Do mešit vás pustí, pokud se chováte slušně, ženy by si měly zakrýt vlasy šátkem.

Velká indická komunita žijící po celé Tanzanii vyznává hinduismus nebo buddhismus. Indové jsou velcí obchodníci, majitelé firem, hotelů a obchodů. Jejich chrámy jsou barevné, plné sošek a vůní vonných tyčinek. Brahmáni provozují pudju celý den, atmosféra je příjemná.

Ve velkém převažuje víra v duchy a v předky, šamanismus a v některých případech i čarodějnictví. Tanzanci jsou velmi pověrčiví, v mnoha případech jejich víra v uzdravení se kořínkem a zaříkadlem vyzní poněkud naivně. V Tanzanii je zaznamenáno mnoho případů o lovu albínů. Vyskytuje se tu přes 20.000 lidí postižených albinismem. Jejich život je často ohrožen, protože místní věří, že prášek z kostí albínů, uříznutý prst nebo paže dokáže přinést štěstí či uzdravení jiné nemocné osoby.

Jazyk

Místní lidé používají jako oficiální jazyk svahilštinu a angličtinu. Ve škole se vyučuje svahilsky do prvního stupně, další vzdělání je pak v angličtině.

Pokud vám někdo položí otázku „Mambo wipi?“ je to zároveň pozdrav a odpovíte na něj „Poa!“ anebo „Poa sana!“ (Jak se máš? Mám se dobře, výborně. – klasický pozdrav místních) Občas na vás budou pokřikovat Jambo, Jambo – tento pozdrav se ale ujal pro turisty, tzv. mzungu, bělochy.

Také často uslyšíte „ Karibu!“ – „Vítejte“, ovšem stejné slovo se používá v případě, že před někoho něco předkládáte, třeba v restauraci. Něco jako naše „Prosím“. Ovšem když někoho chcete o něco poprosit, použijete slovo „Tafadhali“.

Minislovníček:

• Voda – maji
• Pivo – bia
• Jídlo – Chakula
• Díky – Asante
• Na shledanou – kwaheri

Geografie

Geografie země je rozmanitá, na severu najdeme nejvyšší horu celého kontinentu, horu Kilimandžáro (5.895 m), která je celoročně pokryta sněhem. Na severu sousedí Tanzanie s Keňou a národní parky Serengeti navazují na keňskou Masai Mara. Dalším sousedem je Uganda, se kterou je spojuje Viktoriino jezero a kousek půdy na severu.

Na severozápadě se nachází hornatá hranice s Rwandou a Burundi, západní hranice je tvořena s Kongem u jezera Tanganika, na jihu rozděluje Tanzanii a Mosambik řeka Ruwuma. Kromě hornatého severu najdeme hory také v centrální Tanzanii kolem hlavního města Dodoma, které je sídlem tanzanské vlády. Zbytek země tvoří obří savany a step v nadmořské výšce kolem 1.000 m. Pobřeží u indického oceánu je nížinaté, nejdelší řeka Rufiji měří 1.400 km.

Turismus

Do Tanzanie ročně přijede velké množství turistů, kteří se hlavně zajímají o safari. Infrastruktura kolem této kratochvíle je utvořena výborně, ve městě Moshi a Arusha najdete nepřeberné množství agentur a cestovních kanceláří zprostředkujících návštěvu národních parků. Ubytovacích kapacit je dostatek, cestovatel se však musí připravit na vyšší ceny za ubytování.

Po zemi se dá cestovat množstvím dálkových autobusů, lze si pronajmout i auto, nicméně se opět jedná o dražší půjčovné než třeba v Evropě.

Turisté většinou míří do turistických resortů, kde najdete restaurace a obchody se suvenýry, nicméně stojí za to opustit klasické drahé vývařovny pro turisty a zajít mezi místní obyvatele. V Tanzanii platí, že úsměv otevírá dveře.