Kultura a lidé v Arménii

Historie v kostce

Arménská vysočina patří mezi nejstarší centra lidské civilizace v Evropě i na světě. První arménský stát vznikl již v 6 století př. n. l. jako satrapa Perské říše, avšak navazoval na ještě starší Urartskou říši, během jejíž existence bylo roku 782 př. n. l. založeno současné hlavní město Jerevan. Země dosáhla vrcholu za vlády Tigranese Velikého (140 př. n. l.–55 př. n. l.), kdy se stala nakrátko říší sahající od Středozemního po Kaspické moře.

V následujících letech však museli Arméni soupeřit s Římany (a s nástupnickou Byzantskou říší), Peršany, Araby a později s Turky. To mělo za následek, že velkou část historie žili Arméni pod cizí nadvládou a často byli od sebe odděleni. Dodnes můžeme jejich stopy, kláštery a pozůstalé menšiny najít ve všech okolních zemích. 

Podoba dnešní Arménie byla výrazně ovlivněna v 17. století kdy byla rozdělena mezi Osmanskou říši (připadla jí západní Arménie) a Persii (východní Arménie). Částečné zlepšení situace přišlo až v 19. století, kdy ruská vojska a arménští dobrovolníci ovládli velkou část východní Arménie. Ruská nadvláda byla pro mnohé vysvobozením, protože Rusové byli v regionu považování za ochránce křesťanů a došlo také k výraznému rozvoji země. Později se z Arménie stála jednou ze svazových republik Sovětského svazu.

Armény žijící v Turky spravované západní Arménii však postihl těžký osud. V závěru 19. století nastaly tzv. arménské řeže a při genocidě v době 1. světové války přišlo o život víc než milión lidí, další tisíce utekly před pronásledováním do jiných zemí. Dále se rozvíjela fakticky už jen východní Arménie. Tato událost je pro Armény velice důležitá a ovlivňuje jejich postoj k Turecku, které genocidu dodnes neuznalo.

V roce 1991 získala Arménie nezávislost na Sovětském svazu. Od roku 2015 je členem Eurasijského ekonomického svazu. Rusko je strategickým partnerem Arménie a má v zemi i svoji vojenskou základnu ve městě Gjumri.

Náhorní Karabach

Krátce po první světové válce byl při formování republik Sovětské svazu připojen Náhorní Karabach, který byl z většiny osídlen Armény, k sovětskému Ázerbájdžánu. Během sovětské éry Arménie bezúspěšně usilovala o připojení Karabachu ke svému území. V roce 1988 se spor o tuto oblast vyostřil, a přerostl až do války, která probíhala po rozpadu SSSR v letech 1991–1994. Po úspěchu Arménů a obsazení většiny Náhorního Karabachu došlo k uzavření příměří zprostředkovaného Ruskem. Turecko, silný podporovatel Ázerbájdžánu, na protest proti obsazení Náhorního Karabachu uzavřelo arménské hranice. Konflikt byl doprovázen exodem azerských a arménských menšin z území sousedního státu. Vztahy s Ázerbájdžánem jsou proto dodnes velice napjaté. Hranice je stále uzavřena a každý rok dochází k příhraničním konfliktům. 

Náhorní Karabach je v současnosti neuznanou samostatnou republikou, do níž lze vstoupit pouze z Arménie. De facto je velice úzce propojena s Arménií, avšak ke spojení zemí v nejbližší době pravděpodobně nedojde. Ázerbájdžán má daleko větší mezinárodní podporu, zejména od Turecka a dalších muslimských zemí. A největší regionální hráč Rusko se stará hlavně o své vlastní zájmy a částečně mu i vyhovuje role soudce a zároveň dodavatele zbraní, kterého potřebují obě země.

Lidé 

Z celkového počtu cca. 3 milionů obyvatel tvoří většinu Arméni (98 %). Zajímavostí je, že Arménie byla nejvíce homogenní zemí Sovětského svazu. Mezi nejčastější menšiny patří: Kurdové, Rusové a Asyřané. V minulosti byste našli i Řeky a velký počet Azerů. V dnešní době je jich však minimum. 

Většina obyvatel (95 %) jsou křesťané (Arménská apoštolská církev). Druhou nejpočetnější skupinou jsou Jezídové (1 %). Jedná se o etnicko-náboženskou komunitu, jejímiž příslušníky jsou především Kurdové. V jejich náboženství najdete prvky hinduismu, zoroastrizmu, křesťanství, judaismu a islámu. Jezídové věří v Boha jakožto stvořitele světa a v sedm andělů, z nichž nejvýznamnější je Melek Táús (Anděl Páv).

Obyvatelé Arménie jsou velmi přátelští a pohostinní. Jakožto k turistům z bývalého východního bloku se k vám budou vřele hlásit a často vás pozvou například i na čaj. Hodně lidí zná a navštívila Česko. Někteří bohužel v rámci „sovětské pomoci“ po roce 1968. Někteří si dodnes myslí, že jeli skutečně pomáhat. Nemějte jim to tedy za zlé.

Vztah k Turkům a Azerům je vzhledem k historickým událostem (genocida Arménů, válka o Náhorní Karabach) velice špatný. Naopak vztah k Rusům je spíše kladný. 

Velká arménská diaspora žije v Rusku, USA a zemích Blízkého východu. Většina světově známých Arménů z poslední doby působila, nebo se i narodila, v zahraničí. Mezi ně patří:

• Serj Tankian (zpěvák System of a down),
• William Saroyan (spisovatel),
• Arťom Mikojan (letecký konstruktér, spoluautor řady stíhaček MIG, přičemž Mi znamená právě Mikojan)
• Cher (zpěvačka),
• Anastáz Ivanovič Mikojan (sovětsky politik),
• Ivan Christoforovič Bagramjan (sovětský maršál).

Svátky

• 1. ledna – Nový rok
• 6. ledna – Vánoce
• 24. dubna – Den vzpomínky na genocidu Arménie (1915)
• 28. května – Den republiky
• 5. července – Den ústavy
• 21. září – Den nezávislosti

Kultura

Arménie je nejstarší křesťanská země na světě a většina místních je na to velice hrdá. Celá země je doslova poseta starými, zejména křesťanskými, památkami. Důležitým symbolem země je hora Ararat, kde podle legendy přistál Noe se svou Archou. Hora Ararat se nyní nachází nedaleko Jerevanu za tureckou hranicí.

Velkou část tradiční kultury tvoří i hudba a tanec. Známým je tradiční hudební nástroj duduk, který má historii více než 3.000 let.

Jazyk

Úředním jazykem je arménština patřící mezi indoevropské jazyky. Bez problému se však většinou domluvíte také rusky. To ocení zejména starší generace, ale i pro generaci ruštinou nepolíbenou je to určitě lepší varianta než jiné regionální jazyky. Stačí se naučit pár slovíček a frází a určitě se domluvíte.  Místní mají pochopení, rádi se s vámi pobaví a s používáním ruštiny nemají žádný problém. Anglicky se domluvíte s mladšími a vzdělanými lidmi, v hotelech, kam jezdí často cizinci, a v lepších restauracích. Nápisy jsou většinou psány arménským písmem. Budete se proto muset ptát lidí, nebo si abecedu například napsat na papírek (či se ji naučit).

Minislovníček:

• Pozdrav na uvítání – Parev
• Na shledanou – Menak parov
• Ano – Ayo
• Ne – Votch
• Děkuji – Shenorhagal em

Více základních slov například zde: http://www.littlearmenia.com/html/language/learn.asp?id=basic-words

Turismus

Arménie patří mezi méně navštěvované země, nicméně v poslední době počet turistů narůstá. Přispělo k tomu i zrušení víz pro obyvatele EU a nárůst návštěvníků v sousední Gruzii. Obě země jsou totiž relativně dobře dopravně propojeny a mnoho cestovatelů při své cestě Zakavkazskem navštíví obě země zároveň. Nejčastějšími návštěvníky jsou stále Rusové.

Většina země je hornatá, proto je vhodná zejména k delším i kratším trekům. Díky její bohaté historii je doslova poseta starými, zejména křesťanskými, památkami, a na své si tak přijdou i fanoušci historie. Mnoho památek se navíc nachází uprostřed krásné přírody a je proto ideální spojit obě tyto možnosti. 

Kromě největších měst (ale často i tam) je potřeba počítat s tím, že úroveň služeb je často tak trochu „sovětská“, ale to patří k místně kultuře a může to být i zajímavým zážitkem. Pro toho, kdo navštívil země východní Evropy nebo Balkánu to nebude téměř nic nového.

Geografie

Arménie se rozkládá na pomezí Evropy a Asie. Geograficky je většinou řazena do Asie, kulturně do Evropy. Sousedí na severu s Gruzií, na východě s Ázerbájdžánem (hranice je uzavřena), na jihu s Iránem a na západě s Tureckem (hranice je uzavřena). Rozlohou je dvakrát menší než Česko (asi 30.000 km²). Podstatná část území je hornatá, nejvyšším bodem je hora Aragac (4.090 m). Celá země se nachází v časovém pásmu UTC/GMT +4 hodin. V létě si tedy oproti střední Evropě připočtěte 2 hodiny. 

Nejnavštěvovanější je okolí Jerevanu, kde se nachází i většina známých lokací.