Kultura a lidé v Irsku

Historie v kostce

Dějinný vývoj Irska byl vždy velmi ovlivněn periferní polohou na kraji Evropy, na donedávna obtížně dostupném ostrově. Ten byl původně osídlen keltskými kmeny, ale křesťanství sem dorazilo velmi rychle, a to již v 5. století. Podle legendy (jejíž pravost není v Irsku radno zpochybňovat) přistál svatý Patrik, irský národní světec, u břehů ostrova v roce 432. Irsko se záhy poté stalo druhotným ohniskem christianizace, kdy v nastalém zmatku období stěhování národů irské misie šířily křesťanství na evropský kontinent.

Poměrně chudé Irsko stálo dlouho stranou zájmu velmocí, ale geografická blízkost mnohem silnější Británie přece jen udělala své. Britové se v Irsku chovali jako nevlídní kolonizátoři a problém se ještě zvětšil poté, co v Británii převládla protestantská konfese – zatímco Irové zůstávali (a jsou dodnes) přesvědčení katolíci. Nejčernějším datem irské historie se stal rok 1690, kdy bylo katolické vojsko rozprášeno v bitvě na řece Boyne a začal tvrdý koloniální útisk. Irské národní obrození nabralo sice na síle zkraje 19. století pod vedením Daniela O’Connella, ale k samostatnosti na Británii bylo ještě daleko – vývoj zpomalil i katastrofální hladomor po roce 1845, kdy zemřel nejméně milion lidí. Nezávislost Irska přišla de facto v roce 1921, oddělení od Británie de jure však bylo stvrzeno až v roce 1937. K nevoli mnohých Irů však ostrov zůstal politicky rozdělen a jeho přibližně šestina (Severní Irsko) se stala součástí Spojeného království.

Po 2. světové válce zůstávalo Irsko stále ještě chudé, ale normalizace vztahů s Británií i stále intenzivnější vztahy s ostatními zeměmi západní Evropy poslaly zemi na vzestupnou trajektorii. Hospodářský růst byl umocněn vstupem Irska do EU (Irové dokázali členství využít zřejmě nejlépe za všech nováčků) a dnešní Irsko se navzdory hospodářskému poklesu po roce 2009 dnes řadí mezi nejvyspělejší země světa.

Lidé 

Irové sice odvozují svůj původ od Keltů, ve skutečnosti je však obyvatelstvo etnicky smíšené se silným podílem anglosaské složky. V posledních dvou dekádách přibyly zejména ve městech silné komunity přistěhovalců především z východní Evropy, ale i lidé z jiných kontinentů – věc do té doby zcela neznámá.

Celé Irsko má zhruba o polovinu méně obyvatel než ČR.

Jazyk

Úřední jazyky jsou podle ústavy dva, irština (cizincům zcela nesrozumitelná) a angličtina. Úřední nápisy a třeba i směrové ukazatele či názvy ulic jsou tedy všude dvojjazyčné, naprostá většina místních však mezi sebou mluví pouze anglicky. Často se silným, krajově specifickým přízvukem, který vám nejspíš zamotá hlavu.

Kultura

Kulturní tradice jsou hluboce zakořeněné a s vervou slavené, hlavním svátkem je Den sv. Patrika (17. březen), kdy se celé Irsko oblékne do zelené, všude se tančí, pochoduje a zpívá.

Země má neobvykle silnou tradici literátů a dramatiků, z nichž mnozí dosáhli světového věhlasu a stali se nositeli Nobelovy ceny – připomeňme Samuela Becketta, Jamese Joyce či Oscara Wilda. Ostatně zhlédnout Čekání na Godota na nějaké dublinské scéně je zážitek, na který hned tak nezapomenete. Za národní hudební nástroj platí harfa, jejíž tóny uslyšíte v mnoha tradičních melodiích a písních (harfu mají mimochodem na ocase i letadla jedné z největších nízkonákladových aerolinek na světě – irského Ryanairu). Kulturní institucí samou o sobě je pak irská hospoda, kam se místní stále chodí pobavit v tradičním duchu.

Turismus

Přijedete-li do ekonomicky rozvinuté země, můžete tedy očekávat slušně fungující, spolehlivé služby. To platí, co se týká kvality – mimo Dublin a pár dalších měst je hustota turistické infrastruktury mnohem nižší než na evropském kontinentě. To se týká veřejné dopravy, sítě ubytování, ale třeba i běžných obchodů. Není například realistické očekávat, že když dorazíte do nějaké venkovské oblasti večer, tak si budete moci něco nakoupit. Kladnou stránkou věci je fakt, že snad mimo centrum Dublinu jen velmi zřídka narazíte na turisticky přelidněná místa, což pomáhá uchovat ducha autentičnosti.

Turismus jako celek je v Irsku jen marginální součástí ekonomiky. V posledních letech do země přijíždělo kolem sedmi milionů zahraničních návštěvníků (tj. méně než do Česka), z nichž většinu tvoří samozřejmě Britové.

Geografie

Celý ostrov měří 84.400 km², tedy nepatrně více než Česká republika; odečteme-li Severní Irsko, které je součástí Spojeného království, připadá na Irskou republiku 70.300 km², tedy naopak nepatrně méně než ČR. Počet obyvatel je na evropské poměry nízký (4,8 milionu), stejně jako hustota zalidnění, která je ve srovnání s Českem asi poloviční. Na venkově, tedy skoro všude mimo Dublin, budete často mít pocit prázdné země – právem.

Terén Irska je většinou mírně zvlněný (nikoli zcela plochý), typicky pokrytý pastvinami, loukami a rašeliništi. Tyto tři druhy „kultur“ dohromady dělají skoro tři čtvrtiny využití ploch a označení Zelený ostrov je tedy přiléhavé. Naopak lesy jsou vzácné a vyskytují se prakticky jen na vysočinách. Těch ovšem není moc a už vůbec ne vysokých; nejvyšší pohoří Irska, Mac Gillycuddy's Reeks na jihozápadě, jen těsně přesahuje úroveň 1.000 nadmořských metrů (Carrantuohill, 1.038 m). Pobřeží má dramatické scenérie v podobě útesů hlavně na západě, kde se v optickém kontaktu s pobřežní čárou také vyskytuje nejvíce ostrovů (Aranské ostrovy a další).

Osídlení a hospodářské aktivity jsou soustředěné na východě, v aglomeraci Dublinu (což je jediné velké město Irska) žije více než čtvrtina Irů a oblast produkuje třetinu hrubého domácího produktu země. Irsko již dávno není zemědělskou zemí jako dříve, jádro ekonomiky spočívá v sofistikovaných službách a technologicky pokročilých průmyslových odvětvích (IT, farmakologie, nanotechnologie apod.). Díky nízkým korporátním daním v zemi sídlo mnoho evropských poboček globálních firem (Google, Facebook atd.).

Dopravní síť je slabší než byste v bohaté zemi očekávali, odráží to však nízkou hustotu osídlení. Jediná solidní dálnice spojuje Dublin s Corkem, jinak jsou i relativně hlavní silniční tahy pomalé a často úzké. O železnicích je škoda mluvit, tady mají Irové ještě dlouhou cestu před sebou.