Doprava v Nikarague

Jak do Nikaragui

Do Nikaragui se lze dostat letecky přes mezinárodní letiště v Managui nebo po zemi ze sousedních států jedním z pěti hlavních hraničních přechodů s Hondurasem a Kostarikou. Délka letu závisí na délce přestupů a zvolené trase (lze letět přes USA nebo přes Panamu). Čistě doba letu v průměru trvá cca 15 hodin, s přestupy cca 20 hodin. Do Nikaragui létají společnosti American Airlines, Avianca, Copa, Delta, Spirit a United.

Z mezinárodních autobusů jsou nejvyužívanější společnosti Nica Expreso, Transnica a Tica Bus. Tica Bus propojuje všechny středoamerické státy. Cesta z Kostariky stojí cca 29 dolarů a trvá přibližně 10 hodin, ze Salvadoru stojí mezi 35–50 dolary a trvá cca 11 hodin a z Hondurasu trvá cesta cca 10 hodin a stojí mezi 23–37 dolary.

Možností je také loď mezi Kostarikou a městem San Carlos nebo loď mezi Salvadorem a městem Potosí.

Jak se nejlépe dopravovat 

Doprava je v Nikaragui stejně jako v jiných rozvojových zemích celkem chaotická. Semafory a značky převažují pouze v Managui. Součástí řízení je neustálé troubení, které slouží jako znamení téměř pro všechno. Hustota dopravy ve větších městech je velká, mimo města jsou silnice volné. Jezdí se zde v pravém jízdním pruhu.

Po Nikaragui se lze dopravovat letecky, autobusy, lodí nebo taxíky. Možností je samozřejmě také vlastní nebo půjčený automobil a motocykl. Domácí aerolinkou je La Costeña, která propojuje pár místních měst. Jelikož letadla bývají menší (cca 15 sedadel), je třeba zarezervovat si letenky dopředu. Ceny se pohybují okolo 100 dolarů.

Nejrozšířenější a nejjednodušší dopravou v zemi jsou autobusy. Většina z nich jsou staré školní autobusy vyřazené z USA. Na delší cesty slouží staré dálkové autobusy. Ve městě také jezdí tzv. camionetas, menší náklaďáky, které mají na korbě lavice pro cestující. Autobusová doprava je nejlevnějším způsobem, jak po zemi cestovat. Téměř ale neexistují jízdní řády nebo je těžké je najít, často se také mění. Spíše než věřit internetu je dobré zajít se zeptat na dané autobusové nádraží. Na delší trasy je vhodná rezervace sedadla, ale i ta je komplikovaná a téměř nemožná. Platba probíhá buď před nástupem do autobusu, nebo až během jízdy. Obecně je autobusy propojeno celé pacifické pobřeží a není problém se kamkoli dostat. Zastávky se v případě obyčejných autobusů nachází kdekoli po cestě, stačí mávnout. Expresní autobusy pak staví jen na předem určených místech. Autobusy jsou bezpečné, ale neuvěřitelně přecpané, cennosti je lepší mít pod dohledem. Alespoň jedna cesta veřejným autobusem je pro skutečný kulturní zážitek nepostradatelná.

Pohodlnější a rychlejší variantou mezi městy jsou mikrobusy, ty sice stojí o něco více, ale počet míst je vždy omezen. Po cestě autobus nezastavuje a nenabírá další lidi. Z nádraží odjíždí, když je plný. Vytíženější trasy jezdí cca každou půl hodinu, méně vytížené mají jen několik mikrobusů, které mají přibližně daný čas odjezdu.

Lodní doprava převažuje hlavně na karibském pobřeží a v oblasti Río San Juan a často je jedinou možností, jak se zde někam dostat. Podobně jako u autobusů je levná a hojně využívána místními. Některé lodě nejezdí každý den, je potřeba si tedy zjistit jízdní řád dopředu, nejlépe přímo v přístavu nebo od místních. Řád se ale nemění tolik jako u autobusů a občas ho lze nalézt i na internetu. 

Jako taxi zde slouží klasická auta, cyklotaxi a občas tuk-tuky. Cena se liší podle města a v případě jízdy mimo město podle vzdálenosti. Vždy je lepší dohodnout si cenu před nástupem do vozidla. 

Další možností je půjčení motorky nebo auta. Auto je více dostupnou možností. Ceny se pohybují u motorky od 20, u auta od 40 do 100 dolarů za den. K pronajmutí auta je potřeba mezinárodní řidičský průkaz a ve většině případů kreditní karta (možná je i debetní, ale tím si nejsme jistí). Také musíte mít platné vízum. Většina půjčoven požaduje dosažení alespoň 25 let. K půjčenému autu je také třeba platit pojištění, které se pohybuje kolem 12 dolarů za den. Cena benzínu se pohybuje okolo 30 NIO.