Kultura a lidé v Nikarague

Historie v kostce

Nikaragujská historie je poměrně krvavá. USA v minulosti považovaly Nikaraguu za strategické území pro svou bezpečnost, a proto do země dvakrát intervenovaly. Dlouhá léta tak byla země pod nadvládou diktátora podporovaného Spojenými státy, Anastasia Somozy. V roce 1979 pak nespokojenost se severoamerickou nadvládou vyvrcholila tzv. Sandinistickou revolucí, kdy zemi převzala místní levicová samospráva. Až do počátku 90. let zde nadále probíhaly boje, kdy se jednotky contras snažily vládu svrhnout. Teprve v roce 1990 byl uzavřen mír. Současná levicová vláda velmi odkazuje na Sandinistickou revoluci a připomínky na ni lze najít víceméně všude.

Lidé

Nikaragua má v současnosti přibližně 6,1 milionů obyvatel. Většinu tvoří mesticové, tedy míšenci původních obyvatel a evropských kolonizátorů. Především na karibském pobřeží pak lze najít skupiny původních obyvatel, např. Miskitů.

Nikaragujci jsou velice hrdí na svou zemi a kulturu. Obecně jsou vůči cizincům přátelští a ochotně se vším pomohou. Samozřejmě se i zde najdou výjimky. 

Jedním z negativ, které je však místním blízké, je machismus. Turistky se tak nevyhnou častému hvízdání a komentářům na svůj vzhled. Nejlepší je tyto projevy ignorovat.

Svátky

Stejně jako v ostatních latinskoamerických zemích, i zde převažují katolíci. Většina oslav se tak pojí s náboženskými svátky. Nejdůležitější jsou Velikonoce (Semana Santa), které se slaví někdy mezi koncem března a začátkem dubna. Několikatýdenní oslavy zahrnují průvody a muziku v nejšílenějších ranních i nočních hodinách, ohňostroje nebo koberce z barevných pilin, které zdobí silnice. I zde se slaví Vánoce a Nový rok. Část volna pak tráví Nikaragujci na pláži, a to i na úkor faktu, že jich většina neumí plavat.

Podobně důležitým dnem je výročí revoluce 19. července. V tento den většina obyvatel vyráží do ulic s červenočernými vlajkami, které jsou barvou revoluce a také současné vládní strany. Průvod provolává vítězná hesla a zpívá revoluční písně. V posledních letech jsou oslavy velmi zpolitizované.

Obchody mají v sváteční dny zavřeno, otevřeny bývají jen velké supermarkety.

Za zmínku také stojí festival Maypole odehrávající se ve městě Bluefields. Víceméně se jedná o jednu velkou párty v ulicích města. Vše vrcholí průvodem poslední sobotu v květnu, kdy jsou účastníci oblečeni do různých kostýmů a tančí za doprovodu živé hudby.

Kultura

Jak je již zmíněno výše, Nikaragujci jsou velice pyšní na svou kulturu. Díky tomu můžete o víkendech ve městě vidět různé národní tance, tradiční hru El Güegüense nebo slyšet národní písně.

Jednou z nikaragujských zvláštností je malování výjevů z historie a místní kultury na zdi domů. Při chůzi po ulici tak můžete na zdích vidět výjevy bojů z revoluce, tradičního festivalu nebo zvyky původního obyvatelstva.

Jazyk

Úředním jazykem je španělština. Domorodé obyvatelstvo má své vlastní jazyky a na karibském pobřeží se hojně mluví kreolskou angličtinou. Ve většině hotelů, v turistických agenturách a některých restauracích se bez problému domluvíte anglicky. Obecně ale Nikaragujci anglicky nemluví, dorozumět se tak na ulici či v autobuse může být složitější. Před cestou je určitě vhodné naučit se pár základních slovíček a frází. Obyvatelé oceňují snahu mluvit španělsky a bývají mnohem vstřícnější.

Nikaragujská španělština má nepřeberné množství slovíček, které v evropském slovníku nenajdete. S některými můžete na místní udělat dojem.

Minislovníček:

• ¡Dale! nebo ¡Dale pues!  – Ok; tak jo
• ¡Tuani! – Super, cool
• ¡Chocho! [:čočo:] – Wow
• ¡Diacachimba! [:dyakačimba:] – Super
• ¡Maje! [:mache:] – Kámo (ve smyslu anglického dude)
• Chele [:čele:] – Běloch (ve smyslu cizince i světlejšího Nikaragujce)
• Chela [:čela:] – Běloška
• ¡Que te/le vaya bien! [:ké te/le vaja bien:] – Ve smyslu „Ať se ti/vám daří“ (pozdrav při rozloučení)

Turismus

Turismus je v Nikaragui teprve na vzestupu. Na turisticky oblíbená místa přesto není problém se jednoduše dopravit, zároveň se tam ale nemusíte mačkat s obrovskými davy. Kolikrát se na některých památkách či místech ocitnete zcela sami. Většina hotelů nabízí tipy na různé výlety či přímo zajišťují odvoz. Některé náročnější výlety (např. na některé sopky) vám pomohou zorganizovat v turistických agenturách. Na většinu výprav se můžete vydat i sami, ačkoliv nelze zcela spoléhat na veřejnou dopravu. Vždy je lepší se na čas odjezdu zeptat místních a doufat, že autobus skutečně pojede.

Geografie

Nikaragua se nachází v tropickém klimatickém pásu. Je rozdělena na dva regiony – Pacifik, kde se střídá období sucha a dešťů, a Karibik, kde je déšť běžný po celý rok. 

Pacifický region je více obydlen a leží zde většina důležitých měst. Také je více turistický. Nachází se zde pás sopek, který láká aktivní cestovatele, a také největší jezero Střední Ameriky Lago de Nicaragua s jednou z hlavních turistických atrakcí ostrovem Ometepe. Na severu se rozléhají vysočiny s kávovými plantážemi a deštným pralesem, na jihu naopak džungle s rozmanitou faunou a flórou.

Karibský region je řídce obydlen a s infrastrukturou je na tom o poznání hůře než pacifický. Převažuje zde vodní doprava, protože většina cest je buď nezpevněných, nebo vůbec neexistuje (ale i na tom se zde začíná pracovat). Turistických je tu jen několik málo míst především z důvodu náročné dostupnosti a rozlehlé džungle zabírající většinu území.

Časový posun oproti České republice je -7 hodin, v případě našeho letního času -8 hodin. Rozlohou je Nikaragua 1,6x větší než ČR.