Kultura a lidé v Ománu

Historie Ománu 

Omán byl jednou z prvních zemí, která přijala islám, stalo se tak už roku 630. Na začátku 16. století území kolonizovali Portugalci, kteří zde působili zhruba až do roku 1650. Poté byli vyhnáni a Omán se stal samostatnou zemí, která měla navíc několik významných kolonií ve východní Africe i v Perském zálivu.

Od 18. století území významně ovlivňoval boj Velké Británie a Francie o přístav Maskat. V témže století se k moci dostala dynastie al-Saídů, která vládne dodnes. Po první světové válce se země pod vládou sultána Saída bin Tamura (1932–1970) ocitla několikrát v krizi, ne-li přímo v občanské válce. Saída však v roce 1970 svrhl jeho vlastní syn, pozdější sultán Kábús. Sultán Kábús, který vládne doposud, od svého nástupu postupně modernizoval zemi, provedl ekonomické reformy, rozšířil volební právo apod. Ovšem zároveň stále klade důraz na tradiční islámské hodnoty.

Lidé 

Ománci se chovají k turistům přátelsky, většinou se jim snaží pomoct a ulehčit orientaci v zemi. Zejména v menších městech jsou turisté kuriozitou, místní se s cestovateli chtějí bavit nebo na vás alespoň zamávají, když projedou kolem. Často vás mohou například pustit ve frontě. Na druhou stranu jejich sympatické chování má své meze, je spíše nepravděpodobné, že by vás pozvali k sobě domů. Také toto chování platí pro muže, ženy se takto neprojevují, většinou lze s nimi přijít do styku v nějakém obchodě, kde pracují jako prodavačky, nebo když se večer prochází po městě se svými manželi nebo příbuznými. 

Pokud jednáte s Ománci, možná vás překvapí, že i když se jdete zeptat, v kolik jede autobus, tak vám nejprve podají ruku s otázkou, jak se máte. Není vhodné ani podobně banální záležitosti řešit během 30 vteřin. Ománci i od turistů očekávají, že vzájemný rozhovor úplně neodbydou, odpoví na zdvořilostní otázku, podají ruku, pěkně poděkují apod. (samozřejmě to ale také není nutné přehánět).

V zemi působí mnoho gastarbeiterů, zejména z území bývalé Britské Indie (Indie, Pákistán, Bangladéš apod.) a dalších asijských zemí, kteří se také chovají k turistům přátelsky, možná si méně potrpí na zdvořilostní fráze. 

Ománců je necelých 5 milionů, tedy necelá polovina počtu obyvatel ČR.

Svátky 

Na přelomu ledna a února se v Maskatu koná velký kulturní festival. V červnu se koná jeho ekvivalent v Salále na jihu země – Khareef Festival. Po skončení ramadánu probíhá svátek Íd al-Fitr, kdy věřící mohou bez omezení hodovat.

Kultura 

Omán je jedinou zemí na světě, kde převažuje ibádíja, druh islámu odlišný od sunnitské i ší'itské větve. Omán je také jednou z mála absolutistických monarchií na světě. 

Místní se oblékají do tradičních bílých hábitů, oproti jiným národům na Arabském poloostrově upřednostňují tradiční africkou čapku. Součástí kroje je i zahnutá dýka (kterou málokdo běžně nosí). Ženy většinou nosí standardní černé oblečení. Zajímavostí je, že za Ománce se nepovažují pouze Arabové, ale i někdejší černošští obyvatelé afrických držav, kteří dokonce nosí stejné tradiční oblečení. Nejtradičnějším ománským řemeslem je patrně výroba kadidla, které se odsud kdysi prodávalo do celého světa.

Jazyk

V zemi se mluví arabsky, ale angličtina je také poměrně rozšířená. Menu v restauracích je dvojjazyčné, stejně jako většina nápisů na budovách nebo dopravních značkách. V Ománu se standardně používají indické číslice, arabské jsou paradoxně méně používané. Není velký problém se jiné číslice naučit, protože fungují na stejném principu jako jejich arabská verze, jen znaky jsou odlišné.

Turismus

Omán není tak známou zemí, tudíž ani není tolik přeplněný turisty (zatím, situace se rychle mění), přestože má obrovský turistický potenciál. Hoteliéři, taxikáři a průvodci jsou v zemi dostatečně rozšířeni. Všude lze najít hnědé silniční cedule, které vás nasměrují k různým atrakcím a památkám.

Obecně země není úplně vhodná pro lowcostové cestování, hostely nebo kempy zde nejsou běžné, stopování úplně nefunguje a síť hromadné dopravy je slabá. Místní navíc očekávají, že budete bydlet v luxusním hotelu a platit si místní průvodce, taxikáře a turistické kanceláře. To všechno však neznamená, že by cestovat levně bylo v Ománu nemožné, je to jen o trochu obtížnější.

Geografie

Omán má stovky kilometrů pláží, zároveň ale oplývá i vysokými horami. Nevýhodou je, že na sever země má smysl cestovat pouze část roku kvůli vysokým teplotám v letních měsících. Na jih území zasahují monzuny. Část území pokrývají dunové pouště, většinu polopouště. Oproti střední Evropě je časový posun tři hodiny.

Omán je rozlohou 4x větší než Česká republika.