Kultura a lidé na Papua-Nové Guinei

Historie v kostce

PNG byla osídlena lidmi z jihovýchodní Asie již někdy před 50.000 lety. Tito lidé přišli zřejmě z Afriky. Prvním Evropanem, který se zde objevil roku 1526, byl Portugalec Jorge de Meneses, jenž pojmenoval ostrov jako Ilhasdos Papuas. Španěl Inigo Ortiz de Retes později ostrov nazval Novou Guineou, protože mu místní obyvatelé připadali jako domorodci z africké Guineje. Mezi další objevitele lze zařadit i Bougainville, Cooka, Stanleyho a Johna Moresbyho.

V roce 1824 si západní polovinu ostrova nárokovali Holanďané. Následovalo Německo se záborem severní poloviny zbývajícího území a Velká Británie, která vyhlásila protektorát nad zbytkem. V roce 1901 se Britská Nová Guinea stala Papuou a správa této oblasti přešla na nově vzniklou Austrálii. S vypuknutím I. světové války Australané bleskově zabrali německé velitelství v Rabaulu, čímž získali moc i nad německou částí souostroví. Tento krok byl potvrzen roku 1920 Ligou národů, kdy se bývalý německý protektorát oficiálně stal australským mandátním územím. V průběhu II. světové války padly severní ostrovy a většina severního pobřeží do rukou japonské armády. 

Po válce se východní část ostrova opět vrátila pod správu Austrálie jako teritorium Papua Nová Guinea a po vzniku Indonésie v roce 1963 se bývalá portugalská kolonie Nová Guinea stala indonéskou provincií Irian Jaya. 

PNG získala samosprávu v roce 1973, plná samostatnost jí byla přiznána 16. 9. 1975. Jedná se o konstituční monarchii v rámci Commonwealthu, hlavou státu je britská královna. V letech 1989 – 1995 probíhal boj mezi vládou a secesionistickým hnutím na ostrově Bougainville.

Lidé

Počet obyvatel se pohybuje kolem 8,1 milionu. Obyvatelstvo PNG tvoří melanéští Papuánci, Polynésané a Mikronésané. Negramotnost obyvatelstva přesahuje 35 %. 

Z náboženství je mezi obyvatelstvem nejvíce rozšířeno křesťanství (95 %). V některých oblastech jsou souběžně s křesťanskou vírou používány i tradiční domorodé praktiky. Ještě v nedávné době byli obyvatelé PNG považováni za kruté a nebezpečné lovce lebek. V roce 2012 zatkla policie 29 lidí podezřelých z účasti na kanibalském obřadu. Obvinila je z vraždy sedmi šamanů. Antropoložka Olga Ammannová cituje v jedné knize místní obyvatele, kteří mluví o chuti lidského masa. V knize se dočtete například i to, že kanibalové preferují Japonce, naopak běloši z Evropy mezi pochoutky zrovna nepatří. Prý jsme smradlaví a máme moc slané maso. Nejvíce si ovšem pochutnají na ženách z vlastního rodu.

Přes špatnou bezpečnostní situaci převážně ve velkých městech jsou její obyvatelé velice přátelští a bezprostřední, hned si s vámi podávají ruku a chtějí konverzovat. Jsou však velmi emotivní, rozhodně se proto vyhýbejte všem náznakům konfliktu a vyzbrojte se trpělivostí, která je srovnatelná s trpělivostí v Africe. 

Obyvatelé mimo velká města žijí tradičním životem, používají přírodní materiály nejen k výrobě oděvů, ale i svých příbytků. Oděvy zakrývají jen některé části těla a vy můžete považovat vesničany za skoro nahé (pro mužskou část cestovatelů určitě silný zážitek, když vidí domorodou ženu oblečenou jen v sukénce a náhrdelnících). Lidé na venkově jsou velmi přátelští, přijmou vás mezi sebe, nabídnou vám kokosový ořech, nebo vás doprovodí na části vaší cesty.

Průměrný věk dožití činí jen 65 let života. Obyvatelé PNG nemají právo na placenou rodičovskou dovolenou (jako jedna ze tří zemí na světě – vedle Ománu a USA). Lidé jsou příjemní a pohodoví, velmi temperamentní. Velice rádi se fotí a pózují.

Svátky

Jako u nás nebo ve světě se slaví Velikonoce, Vánoce (25. 12.) a Nový rok (1. 1.). 

Dalšími svátky jsou:

• 13. června – Narozeniny královny,
• 23. července – Národní den příměří,
• 26. srpna – Den pokání,
• 16. září – Den nezávislosti.

Kulturní festivaly, které si nesmíte nechat ujít:

• Červenec – Festival masek na ostrově Nové Irsko,
• Srpen – Mount Hagen Show – nejslavnější festival, 
• Září – Goroka Show.

Kultura 

V tradiční kultuře PNG se staré zvyky předávají z jedné generace na druhou. Velká část populace je negramotná. V zemi naleznete šest univerzit.

Ačkoliv to může znít v dnešní době neuvěřitelně, je velká část násilí v zemi spojena s čarodějnictvím a černou magií. V případě neočekávané smrti někoho z vesnice místní často obviní ženu, nejčastěji manželku nebo jinou příbuznou zesnulého.

Vrcholem návštěvy PNG je festival domorodých tanečních a pěveckých skupin v Mount Hagenu.  Jedná se o dvoudenní festival, kde se představí několik desítek skupin. 80 % účastníků jsou místní obyvatelé, jen 20 % tvoří turisté. Proto nelze říci, že by se jednalo o vysloveně turistickou atrakci, ale spíše o akci, která slouží k zachování místní kultury i pro další pokolení.

Mezi další festivaly patří: Festival Kutubu (září), Krokodýlí festival (srpen), Festival Frangipani (září), Goroka Show (září), Festival Kedu a Kundu (listopad), Enga Show (srpen), Morobe Show (říjen).

Domorodci žvýkají betelové ořechy (ořechy arekové palmy), které jim barví sliny na červeno a působí jako droga (stejně jako koka nebo kát). Ořechy jsou velice hořké a společně s vápnem a hořčičným semínkem podporují silné slinění, proto uživatelé neustále plivou. Mezi další účinky patří potlačení hladu, vyčerpanosti, únavy. Na některých místech je žvýkání a plivání zakázané.

V nedávné době byly objeveny některé neznámé kultury, a předpokládá se, že hluboká džungle může ukrývat kmeny, o nichž zatím nemáme ani tušení.

Mezi nejvýznamnější kmeny patří bojovníci z kmene Huli, které proslavila posedlost jejich vlasy. Britští kolonizátoři je přezdívali „wigmen“ – parukáři a dodnes se tato přezdívka používá. Muži se odeberou na posvátné místo, kde si nechají narůst vlasy podle starého rituálu a na závěr po 18–36 měsících odloučení si je rituálně ostříhají a stanou se součástí ceremoniálních paruk. Dle velikosti a propracovanosti účesu/paruky lze odvodit postavení mužů v rámci kmene.

V některých kulturách musí ženich zaplatit věno, aby dostal svou vyvolenou. Věno se skládá z určitého počtu mušlí nebo z určité délky mušličkových peněz, prasat a kasuárů nebo hotovosti. 

Mezi oblíbené sporty patří ragby, fotbal, dále pak basketbal a kriket.

Jazyk

PNG vévodí žebříčku zemí s nejvíce živými jazyky na světě. Napočítáte jich přes 800, což představuje asi třetinu světových domorodých jazyků.  Většina z nich má bohužel méně než 1.000 mluvčích. Okolo 200.000 obyvatel země hovoří jazykem enga. Co do četnosti následuje melpa a huli. Úředním jazykem je angličtina spolu s tok pisin (pidgin), hiri motu a znakovou řečí. Anglicky se hovoří pouze na úřadech, ve školách a v turistických střediscích. Není na škodu mít při cestách po ostrovech místního průvodce, který ovládá řeč několika kmenů a k tomu umí i anglicky pro dorozumění s vámi. Pidgin je jazyk tvořený na základě angličtiny a němčiny. Celková slovní zásoba je tvořena asi 1.400 slovy. Jazykem motu se mluví v pobřežních oblastech a v hlavním městě Port Moresby.

Turismus

I přes to, že je země nádherná a má veliký potenciál, turistická infrastruktura není vůbec rozvinutá. Místní lidé ani tour operátoři často nechápou, co po nich jako turisté chceme. Na druhou stranu je tím daná země méně navštěvovaná (nedostupnost, vysoká cena, nefungující služby) a o to více ještě stále autentická. Doporučuje se proto pobyt zajistit přes renomovanou CK. Mezi jednotlivými městy a ostrovy se létá. PNG nabízí mnoho kulturních festivalů, nejslavnější jsou Mount Hagen Show (srpen), Goroka Show (září) a Festival masek na ostrově Nové Irsko (červenec). 

Perfektním místem k nákupu suvenýrů je řemeslnický trh v Port Moresby v parku naproti Ela Beach (v současnosti probíhá výstavba a pláž není přístupná), kde seženete ručně vyráběné předměty ze všech koutů země, nebo kterýkoli festival v zemi, kde se místní kmeny rády pochlubí svými výrobky.

Potápění na PNG je srovnáváno s potápěním v Karibiku nebo v Rudém moři. Naleznete zde velké množství velmi hezkých pláží.

Geografie

PNG má rozlohu přibližně 462.840 km² (ČR 78.866 km²). 80 % rozlohy země leží na východní polovině ostrova Nová Guinea, zbylých 20 % zaujímá asi 600 dalších ostrovů (Bismarckovo souostroví (Nová Británie, Nové Irsko), D’Entrecasteauxovy ostrovy, Louisiady, Bougainville a další).

PNG leží jižně od rovníku, severně od Austrálie. Pozemní hranici má s Indonésií, přes mořský průliv u Bouganvillova ostrova sousedí se Šalamounovými ostrovy. Území PNG se skládá z 20 provincií, autonomní oblasti Bouganville a distriktu hlavního města. Mezi největší města patří Port Moresby, Lae, Arawa, Mount Hagen, Popondetta.

Vrcholy Owen Stanleyova pohoří dosahují až 4.000 metrů. Nejvyšší horou je Mount Wilhelm 4.509 m n. m. v Bismarckovu pohoří. Tři čtvrtiny PNG jsou pokryty tropickým deštným pralesem, na zbytku území naleznete delty řek a mangrovové bažiny. Nejdůležitějšími řekami jsou Fly, Sepik a Ramu. Velké ostrovy Nového Irska, Nové Británie a Bougainville jsou obklopeny nádhernými korálovými útesy a lákají k potápění.

Na PNG roste kolem 9.000 druhů rostlin a žije kolem 250 druhů savců a asi 700 druhů ptáků. Naleznete zde velké množství různých druhů netopýrů a krys, stromové klokany (deset druhů) nebo mravenečníky. Velká část ptactva je zde endemická, k vzácným druhům patří rajky (národní pták) a kasuáři. V přírodě se můžete setkat také s krokodýly, ježurami, hady, želvami. Rostou zde palmy, eukalypty, stromové kapradiny a myrty. V pobřežních oblastech převažují bažiny a mangovníkové lesy. V horách ve vnitrozemí se daří jehličnanům, jako jsou cedry a araukárie. PNG má čtyři národní parky. Největším problémem je v současné době intenzivní těžba tropického dřeva a znečištění těžkými kovy z dolů na měď.

Lidé chovají prasata, skot a drůbež. Dvě třetiny obyvatelstva se živí zemědělstvím, pěstují kakao, kávu, banány, kokosové ořechy, kopru, ovoce, zeleninu, batáty, manioky, jamy, palmová jádra, cukrovou třtinu a ananasy. Kromě zemědělství jsou významným zdrojem obživy těžba dřeva a lov (zejména rybolov zaměřený na tuňáky). Nejdůležitější součástí průmyslu je hutnictví a zpracování barevných kovů. Velkého významu dosahuje i potravinářský průmysl, vyrábí se zde cukr, palmový olej a zpracovává se kopra.

Ve vodách okolo ostrovů se vyskytují jak korálové rybky, tak i větší druhy, jako jsou tuňáci, marlíni indičtí, plachetníci, makrely, kranasové obrovští a zlakové nachoví, za nimiž vyplouvají rybářské výpravy.

Oproti ČR je zde o 9 hodin více.