Kultura a lidé v USA

Historie v kostce

Na první pohled by se americkým školákům dalo závidět, kolik stran v učebnicích jim jejich američtí předci ušetřili tím, že se historie Spojených států nezačíná psát dříve než roku 1492, kdy Kryštof Kolumbus zvolil špatný směr a místo do Indie dorazil ke břehům karibských ostrovů. Není však většího Američana než toho, kdo dokáže vyjmenovat všechny prezidenty mezi Georgem Washingtonem a Barackem Obamou. Dějiny USA jsou samotnými Američany brány velice vážně a dá se říci, že minimálně toto a minulé století hrají Spojené státy ve světovém dění jednu z nejdůležitějších rolí. 

Nedlouho po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem 12. 10. 1492 se kontinent stal pro pár desítek až stovek přistěhovalců z Británie novým domovem. Po nějaké době se jim začalo dařit a po první větší sklizni oslavili úrodu Dnem díkůvzdání, který je od té doby po celých Spojených státech slaven každý rok vždy čtvrtý čtvrtek v listopadu.

Postupem času se britské kolonie emancipovaly, což vyústilo ve válku o nezávislost. Poražením britských vojsk vyhlásily původní britské kolonie (13) nezávislost na Velké Británii, což je každoročně oslavováno dne 4. července (the fourth of July), tzv. Den nezávislosti.

Dějiny Spojených států druhé poloviny 19. století jsou ovlivněny nejkrvavějším americkým konfliktem na území USA (od konfliktu mezi přistěhovalci a původním indiánským obyvatelstvem). Jednalo se o otevřený konflikt mezi státy Unie (Severu) a Konfederace (Jihu). Vítězství Unie dala základ novému establishmentu v čele s Abrahamem Lincolnem, který však od konce občanské války nebyl prezidentem dlouho. Byl zavražděn přesně pět dní po konci války v průběhu divadelního představení, a to jedním z herců, jenž byl fanatickým přívržencem Jihu. Přestože válka skončila porážkou Konfederace, bylo zrušeno otroctví a černošské obyvatelstvo se stalo více méně svobodné. 

První světová válka se Spojených států dotýká pouze okrajově díky politice izolacionismu, kterou držely až do roku 1917, kdy vyhlásily válku Německu a Rakousko-Uhersku. Špatná ekonomická situace světa mezi světovými válkami ve Spojených státech vyeskalovala v roce 1929 krachem na newyorské burze, což byl počátek Velké hospodářské krize, která se táhla dlouho až do konce II. světové války, do které se Spojené státy zapojují po japonském útoku na Pearl Harbour v Pacifiku.

Útok na základnu Pearl Harbour Spojené státy vracejí svržením atomových bomb na japonská města Nagasaki a Hirošima v srpnu roku 1945, čímž přinutili Japonsko kapitulovat a pomohly ke konci druhé světové války. 

Po válce se Spojené státy stávají absolutní světovou velmocí, díky Marshallovu plánu participují na obnově evropských zemí. 50. léta se v dějinách USA vyznačují občanskými nepokoji a rozpory mezi bělošským a černošským obyvatelstvem. Černošské obyvatelstvo si za svého vůdce volí kazatele Martina Luthera Kinga a postupně získávají všechna občanská práva a politika rasové segregace je Nejvyšším soudem označena za protiústavní. 

V roce 1961 se Spojené státy pod vedení prezidenta John F. Kennedyho pokusily svrhnout komunistický režim na Kubě, avšak bezúspěšně. Prezident John F. Kennedy byl nedlouho poté smrtelně postřelen. Kdo stál za atentátem, se dodnes nepodařilo objasnit. Téma dodnes oživuje množství konspiračních teorií. 

V průběhu 60. let se Spojené státy připojují do války ve Vietnamu na stranu nekomunistického jihu, přestože se množství mladých lidí proti tomuto aktu bouří pod hlavičkou tzv. hippies. Boj s komunistickou stranou světa ovládá snad všechny oblasti života americké společnosti. Svou sílu a dominanci Spojené státy ukazují například na poli kosmonautiky, když se jim v roce 1969 podaří úspěšně projít po povrchu Měsíce. 

Pozdní 70. léta jsou ovlivněna zejména vnitropolitickými spory a aférou Watergate. 

V 80. letech dochází k postupnému uvolňování ve vztazích s Ruskem. Na straně Spojených států se k tomuto nejvíce přičinil prezident Ronald Reagan, na straně Ruska prezident Michail Gorbačov s programem několika reforem Perestrojky. 

V průběhu 90. let docházelo k výraznému politickému, ekonomickému a hospodářskému rozkvětu. Zpětně se zdá, že si v té době nikdo na nic nemohl ve Spojených státech stěžovat, přesto dnes zpětně víme, že se jednalo o dobu, v níž si americká společnost založila na řadu problémů, které řeší dodnes. 

Zlatá 90. léta dostaly tvrdou ránu na počátku nového století hned dvakrát krátce po sobě. Dne 11. 9. 2001 se Spojené státy staly cílem největšího teroristického útoku ve svých dějinách, s jehož následky se ekonomicky a zejména psychicky vypořádávají dodnes.

Již před touto událostí, jedna z největších amerických energetických korporací Enron Corporation čelila obvinění z manipulace s vlastními ekonomickými výsledky. V lednu 2002 došlo k totálnímu bankrotu společnosti a více než 22.000 lidí přišlo o práci a akcie společnosti spadly na samé dno. Důsledky skandálu se dotýkaly množství dalších společností a jejich zaměstnanců. Většina dokumentů, které by však dokazovaly finanční machinace a skutečné zkreslování hodnoty společnosti, neexistují. Byly totiž zničeny, když se nacházely v jedné z budovy zříceného Obchodního centra v New Yorku. 

Lidé

Ve Spojených státech a jejich přidružených územích žije více než 320 milionů lidí. Typický Američan je zvláštní směsicí pragmatismu, sarkasmu, humoru a sebevědomí. Jakmile jich pár poznáte, je jejich chování a oblékání natolik typické, že často nemusí ani promluvit, a vy víte, že jste právě potkali Američana/Američanku.

Američané jsou obecně velmi hluční, ale velice přátelští. Většina z nich miluje lidi, kteří cestují, což jim připadá hodně cool, jelikož ani ne polovina z nich má vlastní cestovní pas. Pokud sami cestují, tak nejčastěji po své zemi, druhou možností je Evropa, kterou milují, zvláště tu východní, k níž nás řadí.

Pokud vás někdo v Americe jen tak na ulici pozdraví a zeptá se vás, jak se máte, přestože jste se nikdy v životě neviděli, není to utečenec z léčebny pro duševně nemocné. Oni to tak prostě dělají. Odpovězte, že se máte fajn a využijte příležitost k tomu vyzvědět všechny informace, které vás zrovna zajímají. 

Udělat si v Americe přátele je jednoduché, nebojte se prohodit řeč jen tak s někým, postěžujte si, ptejte se a buďte milí. Američané vám to velmi brzy oplatí. Dají vám kafe jen tak, magnetku, slevu, ukážou mapu, doporučí, kam jít a co dělat.

Svátky

Američané rozlišují státní svátky a federální svátky. Ty federální se slaví jen v některých státech. Je vždy dobré zkontrolovat si na internetu, kam jedete a jestli náhodou některý den není státní svátek. Provoz mnoha institucí je v takovém případě omezen, ale obchody, restaurace, kavárny nezavírají snad nikdy, tudíž ani tak vás federální svátky v cestování příliš neomezí.

Co se týče státních svátků, jsou některé, které je dobré alespoň jednou v životě ve Státech zažít. Patří mezi ně ty typicky americké (Den díkůvzdání, the fourth of July), ale i ty mezinárodní (Vánoce, Velikonoce).

Den díkůvzdání (Thanksgiving Day) je pohyblivý a slaví se každý čtvrtý čtvrtek v listopadu. Poprvé byl slaven roku 1621 jako poděkování za úrodu, kterou britští osadníci, přistěhovalí na území dnešních Spojených států, poprvé sklidili.

Pozve-li vás někdo na Den díkůvzdání k sobě domů, určitě neodmítejte. Kupte květiny pro paní, vezměte láhev vína pro pána a využijte příležitosti. Ochutnáte nadívaného krocana (který má enormní rozměry) s brusinkovou omáčkou a domácí dýňový koláč. Následující pátek, sobotu a neděli Američané tráví se svou rodinou, sledováním amerického fotbalu a nakupováním. Ve větších městech se konají slavnostní průvody. Pokud milujete strkanice, tlačenice a bitky o zlevněné zboží, většina nákupních center zlevňuje své zboží až o 80 % (Black Friday).