Kultura a lidé v Ekvádoru

Historie v kostce 

V 15. století vpadli do indiánského státu na území dnešního Ekvádoru Inkové, ale už v roce 1534 bylo dobyto Španěly. Nezávislost si Ekvádor vybojoval až v 19. století. Novodobé dějiny jsou charakterizovány politickou nestabilitou a častým střídáním vojenských a civilních vlád.  

V roce 2017 byl do čela státu zvolen levicový prezident Lenín Moreno, který ukončil desetiletou vládu socialisticky orientovaného Rafaela Correy. Moreno se prezentuje jako politik, který chce skoncovat s dědictvím předchozího režimu, ale naopak podpořit občanskou společnost, politický dialog a větší transparentnost, což se mu však v praxi zatím příliš nedaří aplikovat. 

Lidé  

Ekvádorci jsou veselí, milí a vstřícní lidé, kteří se vás budou na vše zvědavě vyptávat. Mísí se v nich jihoamerická horkokrevnost s klidněji plynoucím, někdy až líným životním stylem. Obzvlášť jejich pojetí času je pro nás Evropany mnohem relativnější. Dochvilnost nebývá pravidlem a zvláště v menších městech a na venkově plyne život pomaleji. Ekvádorci si rádi užívají přítomnosti a radostí všedního dne.  

Ekvádor čítá necelých 17 milionů obyvatel. Zhruba třetina celé populace žije ve 2 městech – v hlavním městě Quitu (téměř 2 miliony obyvatel) a v největším městě Guayaquilu (čti „guajakil“, a to 2,5 milionu obyvatel). Asi 70 % obyvatel tvoří mesticové (míšenci domorodých indiánů a bělochů), přes 7 % montubiové (domorodí obyvatelé z pobřeží), taktéž přes 7 % afroekvádorci (černoši, potomci zavlečených otroků a jejich míšenci), 7 % tvoří původní indiánské kmeny a 6 % běloši převážně španělského původu. Indiáni pocházejí z kmenů Kichwa (také Quechua, česky Kečuové) a Shwar (také Shuar, česky Šuarové/Čívarové) a žijí především vysoko v Andách a v oblasti Amazonie na východě země. Amazonští Šuarové prosluli jako lovci lebek a někteří příslušníci kmene Huaroni jsou považováni za zatím civilizací nedotknuté a nekontaktované obyvatele žijící v izolaci od ostatního světa. 

Ačkoli je bílých obyvatel menšina, zůstali po španělské kolonizaci tou nejbohatší skupinou v zemi. Oproti tomu mnoho původních obyvatel žije v chudobě, která je dosud nevyřešeným problémem.  

Více než tři čtvrtiny obyvatelstva se hlásí ke katolickému vyznání, ostatní jsou protestanti, ateisté nebo příslušníci jiných náboženství (islám, judaismus, svědkové Jehovovi).  

Svátky

Ekvádorci jsou milovníci oslav (fiestas) a státních svátků (feriados). V průběhu roku mají dostatek příležitostí se během nich vyřádit a stojí za to se některého zúčastnit. Kvůli koloniální křesťanské tradici jsou hlavními svátky Vánoce (Navidad) a Velikonoce (Semana Santa neboli Svatý týden). Čtyřicet dní před Velikonocemi (zhruba ve druhé polovině února) se v celé zemi bujaře slaví masopust, španělsky Carnaval. Všichni se polévají vodou, hází po sobě naplněné pytlíky a stříkají se pěnou ve spreji. 24. května si Ekvádorci připomínají bitvu na hoře Pichincha, která byla rozhodujícím střetnutím v bojích o ekvádorskou nezávislost nad koloniální nadvládou Španělů. Mimo jiné se slaví také Svátek práce (1. května) a listopadové Dušičky.  

Kromě těchto státních svátků existuje spousta lokálních oslav trvajících i několik dní v kuse. Tyto oslavy nesou název daného města (např. Fiestas de Guayaquil), které organizuje zábavu v podobě živé hudby, jídla a tance pro své obyvatele. Obecně jsou státní svátky dny volna, které umožňují obyvatelům 3 největších měst Guayaquilu, Quita a Cuenky vyrazit k moři na pláž. V tyto dny je pobřeží doslova zaplaveno „měšťáky“ a nejvíc práce naopak mají hoteliéři a restaurace v pobřežních letoviscích.  

Kultura 

Ekvádorská kultura je směsicí evropské a jihoamerické indiánské tradice. Ve trojici výše zmíněných největších měst je evropský a také severoamerický vliv velmi znatelný, ať už z hlediska architektury, technologie nebo stylu oblékání. Naproti tomu na venkově a v odlehlejších východních oblastech Amazonie se žije tradičnějším způsobem.  

Andská města, především Otavalo, jsou proslulá svými trhy s tradičními barevnými tkanými látkami, oblečením, obuví, šperky a dalšími módními doplňky, které se dají pořídit za hubičku a jsou to překrásné ukázky místní řemeslné práce. Horská oblast And je známá také svou typickou indiánskou instrumentální hudbou a lokálními hudebními nástroji, jako je např. flétna quena nebo miniaturní kytara charango. Obecně kytara je v Ekvádoru stejně jako v celé Latinské Americe nejpopulárnějším nástrojem.  

Jazyk 

Úředními jazyky jsou španělština, kečuánština a šuárština, v použití převládá latinskoamerická španělština. Anglicky se v Ekvádoru moc domluvit nedá, nicméně ve městech se obzvláště mladší generace snaží v angličtině komunikovat.  

Minislovníček: 

• Dobrý den – Buenos días (po poledni Buenas tardes, po setmění Buenas noches) 
• Ahoj – Hola (čti „ola“) 
• Na shledanou – Hasta luego (čti „asta luego“), chao (čti „čao“) 
• Děkuji – Gracias (čti „grasias“), muchas gracias (čti „mučas grasias“) 
• Nemluvím španělsky – No hablo español (čti „no ablo espaňol“) 
• Nerozumím – No entiendo (čti „no entjendo“) 
• Kolik stojí…? – Cuánto vale…? (čti „kuanto vale“) 
• Ano – Sí 
• Ne – No 

Turismus  

Ekvádor je v posledních letech stále populárnějším cestovatelským cílem, turistický ruch a služby se proto rychle rozvíjejí. Turisté se tam vydávají především za přírodou a její rozmanitostí, v čemž je tahle země naprostý unikát – za 24 hodin se dá přejet z pobřeží přes andské vrcholy až do Amazonského pralesa. Životním zážitkem je úchvatné, i když velmi navštěvované a pro turisty nákladné souostroví Galapágy.  

Geografie  

Ekvádorská krajina je velmi různorodá a dělí se na 3 celky: pobřežní pás (costa), horský pás (sierra) a východní pás (oriente). Na pobřeží najdeme nížiny, deštné pralesy a na jihu savany. Horská část (Andy) se dělí na Cordillera Occidental a Cordillera Oriental. V Andách se nachází sopečné vrcholy – nejvyšší a již vyhaslý je Chimborazo (6.310 m n. m.). Jednou z nejvyšších činných sopek světa je Cotopaxi (5.897 m n. m). Ve východní části země se rozkládají amazonské deštné pralesy.  

Jednou z ekvádorských provincií je již zmiňované souostroví Galapágy, které se nachází v Tichém oceánu asi 1.000 km západně od pobřeží. Tvoří ho 19 ostrovů sopečného původu s černým povrchem, které jsou proslulé tzv. endemity, živočichy a rostlinami, jež se vyskytují pouze na daném místě a nikde jinde na světě (např. ještěři, obrovské želvy a tučňáci). Na největším ostrově Isabela se nachází nejvyšší vrchol, sopka Wolf (1.707 m n. m.).