Půjčení auta v Ekvádoru

Nechcete-li trávit čas pouze v ekvádorských městech, půjčení auta se nevyhnete. Na venkov a za přírodními zajímavostmi se veřejnou dopravou nedostanete nebo jen velmi krkolomně a zdlouhavě. Naštěstí však v Ekvádoru fungují takřka všechny známé nadnárodní autopůjčovny doplněné o menší místní, tudíž je výběr velmi široký.

Řízení v Ekvádoru má však svá specifika a nedá se říct, že by bylo odpočinkovou záležitostí. O záludnostech na ekvádorských silnicích si řekneme v tomto článku.

Jak a kdy rezervovat auto v Ekvádoru?

Ekvádor v tomto směru není nijak výjimečnou zemí, působí zde většina velkých autopůjčoven typu Sixt, Alamo, Europcar a desítky dalších. Kvůli velkému množství půjčoven doporučujeme využít klasický srovnávač rentalcars.com, který seřadí všechna dostupná auta podle ceny, velikosti nebo jiných vámi zvolených kritériích.

Na rentalcars.com můžete auto přímo rezervovat za ceny stejné nebo někdy dokonce i nižší než přímo přes weby autopůjčoven.

Ceny autopůjčoven v Ekvádoru nejsou tak náchylné na sezony jako v ostatních zemích a obvykle pro nejnižší cenu stačí rezervovat alespoň 2-3 týdny před cestou.

Auto si většinou budete půjčovat ve městech s mezinárodním letištěm nebo v turistických centrech. V největších městech Quito a Guyaquil mívají autopůjčovny vždy dvě pobočky: na letišti a v centru města, přičemž ta v centrech bývá vždy levnější.

• Rezervuj auto v centru Quita
• Rezervuj auto na letišti Quito
• Rezervuj auto v centru Guayaquilu
• Rezervuj auto na letišti Guayaquil
• Rezervuj auto na letiště Cuenca

Ceny autopůjčoven v Ekvádoru

Půjčení auta zde není ani extra levnou, ale ani extra drahou záležitostí. Díky největší konkurence bývají obvykle nejlevnější autopůjčovny v Quitu. Záleží na mnoha faktorech, jako je aktuální dostupnost aut nebo čas rezervace, obecně ale počítejte s těmito cenami:

• 7 dní v Quitu za střední auto – od 6 500 Kč
• 7 dní v Quitu za SUV – od 17 000 Kč
• 7 dní v Guayaquilu za střední auto – od 8 000 Kč
• 7 dní v Guayaquilu za SUV – cca 19 000 Kč

Jaké auto a pojištění zvolit?

Budete-li cestovat hlavně po městech, stačí běžné konvenční auto, ale chcete-li se vydat do zapadlejších horských oblastí nebo národních parků, rozhodně doporučujeme půjčit si SUV 4x4, bez kterých se v mnohých oblastech vůbec neobejdete.

Při výběru auta také myslete na fakt, že na vás čekají výjezdy do výšek přes 4 000 metrů a převýšení i několik tisíc metrů, přičemž stoupání či klesání mohou měřit i desítky kilometrů. Obecně tedy platí pravidlo, že větší auto cestování po Ekvádoru zvládne mnohem lépe než malé.

Hlavní cesty jsou sice kvalitní, ale rozbité úseky s napadaným kamením jsou opravdu časté, navíc ekvádorští řidiči nejsou vzorem ohleduplnosti. Při volbě pojištění tak doporučujeme pro jistotu volit vždy plné pojištění auta, které lze přidat i při rezervaci při rentalcars.com.

Na rozdíl třeba od USA, mnoho aut z autopůjčoven má klasické manuální řazení, automaty jsou spíš výjimkou a jejich nabídka obvykle značně řidší než nabídka aut s manuálem.

Mezinárodní řidičák a další doklady

Pro řízení po Ekvádoru je nutné vyřídit mezinárodní řidičský průkaz (kde, za kolik a jak popisujeme v samostatném článku). Ekvádor uznává mezinárodní řidičáky vídeňského i ženevského typu.

Spolu s MŘP se musíte jak v autopůjčovně, tak při případné silniční kontrole prokázat i běžným českým řidičským průkazem.

Pokud si v autopůjčovně zvolíte plné pojištění auta, pro rezervaci bude stačit běžná debetní karta, z níž bývá stržen depozit mezi 300 USD a 500 USD dle typu zvoleného auta.

Jestliže si však nepřiplatíte za pojištění, autopůjčovny v naprosté většině případů vyžadují kreditní kartu.

Dopravní předpisy v Ekvádoru

Pravidla silničního provozu jsou v této jihoamerické zemi dost podobná jako v ČR. V Ekvádoru se jezdí vpravo. Zde jsou základní předpisy pro jízdu:

• maximální rychlost v zastavěné oblasti – 50 km/h
• maximální rychlost mimo obec na běžné silnici – 90 km/h
• maximální rychlost na dálnici – 100 km/h (v zatáčkách vyznačených značkou 60 km/h)

Rychlosti se obvykle dodržují, ať už kvůli vysokým pokutám (většinou v rozmezí 200 USD až 600 USD) nebo prostě jen úspoře paliva.

• povolený obsah alkoholu v krvi – 0,08%
• vozidla jedoucí po kruhovém objezdu mají přednost
• předjíždění je zakázáno na dvojité plné čáře
• platí povinnost používat bezpečnostní pásy
• platí povinnost svícení za zhoršené viditelnosti

Kruhové objezdy jsou v Ekvádoru velice časté a obvykle mají 2-3 pruhy. Směrové značení bývá přehledné, je třeba vědět, kudy míříte a podle toho se zařadit do pruhu již před kruhovým objezdem. Klasicky by se měla dávat směrovka při opouštění objezdu tak, jako se děje u nás, ale nikdo to nedělá.

Dodržování předpisů a pokuty

Jak už bylo nastíněno, pokuty jsou v Ekvádoru řádově mnohem vyšší než v ČR, druhou stránkou věci je, že se vymáhají mnohem méně. Rychlostní radary jsou například v Ekvádoru stále raritní záležitostí.

Zásadní není ani tak znát a dodržovat předpisy jako spíš se přizpůsobit v rámci bezpečnosti okolnímu provozu. Ekvádorští řidiči si s mnohými předpisy hlavu opravdu nelámou a řízení je zde často velmi velmi intuitivní, eufemisticky řečeno.

Na co si dát hlavně pozor?

Blinkry. Mnoho ekvádorských silnic má více pruhů. Jako v každé normální zemi tu samozřejmě platí povinnost dávat směrovku při přejíždění u pruhu do pruhu. Během svých cest však neuvidíte prakticky nikoho, kdo by se tímto pravidlem řídil. Mějte tedy vždy na paměti, že auto jedoucí ve vedlejším pruhu může kdykoliv přejet zcela nečekaně do toho vašeho.

Semafory. Zelená, žlutá, červená. Jako všude na světě. V Ekvádoru však obvykle platí, že i prvních pár sekund červené je vlastně žlutá, stejně jako poslední vteřiny červené, které místní řidiči většinou už zkušeně poznají například podle semaforů pro chodce, vlastně znamenají už zelenou. Neděste se tak, když na vás budou ostatní troubit už v momentě, kdy vám na semaforu svítí červená. Vědí, že za chvíli padne zelená a nechápou, proč ještě stojíte.

Předjíždění. Vzhledem k častým klikatým a velmi strmým horským silnicím a značně různorodému vozovému parku od výkonných SUV po stařičké náklaďáky se tu předjíždí opravdu často. A bohužel také opravdu všude. I na hlavních silnicích s dvojitou žlutou čárou vždy počítejte s tím, že na vás ze zatáčky vybafne předjíždějící auto nebo klidně i autobus ve vašem směru.

Kvalita ekvádorských silnic

V posledních letech vláda poměrně masivně investuje do oprav a rozšiřování stávajících silnic, nové dálnice však přibývají jen žalostně pomalým tempem.

Obecně jsou hlavní a i mnoho vedlejších silnici do těch nejzapadlejších osad kvalitní asfaltové s dobrým vodorovným značením.

Problém nastává v horských oblastech, v kterých se koncentruje velká část obyvatelstva Ekvádoru a kde se nachází také nejvíce turistických zajímavostí. Kvůli takřka úplné absenci tunelů a dlouhých mostů silnice musí vystoupat až do vysoko položených průsmyků, často přes 4 000 m n. m. a pak zase po desítkách kilometrů sklesat. A pak opět vystoupat. A sklesat. A stále dokola. Cestování se tak výrazně prodlužuje, zvlášť v případě, kdy před vámi jede plně naložený náklaďák, který není kde předjet.

Na těch nejhlavnějších silnicích bývají sice v horských stoupáních dva pruhy, ale to není pravidlem.

Častým problémem zejména v horách jsou sesuvy půdy, podemletí silnic horskými řekami a padající kamení. Opravy obvykle probíhají za provozu a je třeba v horských oblastech počítat s tím, že krátké úseky silnic (většinou 100-200 metrů) jsou víceméně off-roadové a s malým městským autem byste je nemuseli zvládnout.

Dálnice a hustota provozu

Jediná opravdová dálnice vede z Quita asi 100 km na jih za město Latacunga. V celé délce má většinou 3-4 pruhy jedním směrem, většinu je rovinatá a cesta rychle ubíhá. Bohužel jde opravdu o jedinou klasickou dálnici, zbytek Ekvádoru obsluhují pouze silnice, v některých místech částečně se dvěma pruhy, ale například na hlavní spojnici dvou největších měst Quito a Guayaquil jsou i tyto úseky mimo hory spíš raritou.

Ve městech a jejich bezprostředním okolí a na hlavní silnici z Quita přes Santo Domingo a Quevedo do Guayaquilu čekejte velmi hustý provoz a časté dlouhé pomalu jedoucí kolony. Naopak v horských oblastech bývá provoz řídký.

Zpomalovací retardéry

Velmi častým jevem i v těch nejmenších vesnicích jsou masivní zpomalovací retardéry, které vás opravdu zpomalí. Není dobré přes tyto příčné pásy jezdit více než 10-15 km/h, jinak riskujete poškození podvozku. Retardéry mají být natřeny žlutou barvou, ovšem ne vždy se značení obnovuje a retardér pak splývá se silnicí.

V obydlených oblastech retardér čekejte vždy a přizpůsobte tomu rychlost jízdy.

Ceny benzínu v Ekvádoru

Cena benzínu a nafty se stejně jako v USA počítá v galonech, takže se nemusíte děsit vysokých částek, které uvidíte na stojanech benzínek. Pohonné hmoty jsou v Ekvádoru výrazně levnější než v ČR.

Vzhledem k častým změnám cen nemá smysl zde psát konkrétní částky, obecně je ale benzín v Ekvádoru asi 3x levnější než v ČR a Evropě. Jak bylo řečeno, na stojanu vždy uvidíte cenu za galon, tj. cca za 3,78 litru.

Ekvivalent 95okatnového benzinu se zde nazývá "Super", 98oktanový pak "Extra".

Jak fungují čerpací stanice?

Všechny benzínky v Ekvádoru jsou s obsluhou. Přijedete ke stojanu, často vám obsluha pokyne, ke kterému máte zajet, vyčkáte příchodu pracovníka a řeknete mu, kolik chcete benzínu. Buď v litrech nebo v dolarech. Chcete-li plnou nádrž, řekněte prostě "Lleno, por favor"  [jeno, por favor].

Platí se přímo obsluze, která vám tankuje benzín, z auta vůbec nevystupujete. U naprosté většiny benzinek lze platit pouze v hotovosti. Většina čerpacích stanic má i obchod s občerstvením, případně malou kavárnu nebo restauraci.

Hustota čerpacích stanic

Podél hlavních tahů je benzínek velké množství, a to i mimo města. Jejich hustota sice není taková jako v ČR, ale problém s natankováním určitě mít nebudete. Trochu odlišná situace je na vedlejších tazích v horách, kde bývají čerpací stanice jen ve městech zhruba nad 20 000 obyvatel. Na menších vesnicích benzín často přeprodávají soukromníci z kanystrů, což neodporučujeme využívat.

Mýto

Na všech hlavních silnicích, nejen na dálnicích, jsou časté mýtné brány, většinou alespoň jedna na 50-100 km, v okolí větších měst i výrazně častěji. Vždy můžete použít jakoukoliv lajnu, i když je označená jako "Telepass" nebo "Prepago". 

Mýtné je vždy na každé mýtnici stejné a platí se 1 USD za jakékoliv osobní auto. Platit lze pouze v hotovosti a rozměňuje se do maximální výše 20 USD.

Mýtná brána je vždy označena 3 km předem značkou s nápisem "PEAJE".

Slovníček silničního značení

Dopravní značky tu jsou, kromě označení omezené rychlosti, které je stejné jako u nás, spíše amerického vzoru, tzn. se spoustou doplňovacího textu. Určitě se tak bude hodit se seznámit s nejčastějšími pojmy:

• Pare – Stop
• Ceda el paso – Dej přednost v jízdě
• No Rebase – Zákaz předjíždění
• No Entre – Zákaz vjezdu
• Doble vía – Obousměrná ulice
• Una vía – Jednosměrná ulice
• Zona Poblada – Obydlená oblast
• No Estacione – Zákaz parkování
• Despacio – Zpomal