Kultura a lidé v Uzbekistánu

Historie 

Uzbekistán má dlouhou a pestrou historii. Vystřídaly se zde vlivy Peršanů, Turků, Arabů, Mongolů i Rusů. Díky poloze na slavné Hedvábné stezce mělo území Uzbekistánu kontakt s východním i západním světem.

První organizovanou etnickou skupinou, která na území Uzbekistánu pobývala, byli perští osadníci. Četné státy měly značný prospěch z toho, že ležely na Hedvábné stezce a jejich města, zejména Buchara a Samarkand, se stala opulentní demonstrací bohatství.

V osmém století došlo k dobytí území Araby, kteří nahradili dosavadní směs náboženství (zejména zoroastrismus, buddhismus a křesťanství) islámem. Největší kulturní vliv však na území zanechali Peršané a po nich Turci, kteří nejprve přišli sami jako nomádi a posléze pod vedením Čingischána jako dobyvatelé.

Národním hrdinou je Amir Timur známý v Čechách jako Tamerlán. Tento dobyvatel a zakladatel Timuridské říše žil v 15. století. Timuridská říše po smrti svého zakladatele nevydržela dlouho. Na jejím území dominovaly dva chanáty, Chorézmský s hlavním městem v Chivě a Bucharský a to až do 18. století, kdy se oba staly vazaly Persie.

V 19. století se dostal Uzbekistán pod sféru vlivu Ruské říše. Sjednocením Chorézmské lidové sovětské republiky a Bucharské lidové sovětské republiky v roce 1924 a následné úpravě hranic došlo k ustanovení dnešní podoby Uzbekistánu.

V roce 1991 získala rozpadem SSSR země samostatnost. Od té doby až do své smrti v roce 2016 zde vládl autoritářským způsobem prezident Islam Karimov.

Lidé 

Uzbeci jsou přátelští a rádi se s vámi dají do řeči. Když řeknete, že jste z Česka, uznale pokývají hlavou a vzpomenou na Československo. Někteří z nich se u nás učili na vysoké škole, pracovali na montáži nebo zde byli se Sovětskou armádou na výletě. Potíž může být s jejich asijskou mentalitou, kdy jen neradi přiznají, že něco nejde nebo něco neví.

Hlavním náboženstvím je islám, jeho pojetí se nedá srovnávat s nenávistným a k ženám nepřátelským arabským. Kdyby všichni muslimové byli takoví, jako jsou Uzbeci, nebyly by na světě problémy. Přesto by měl turista přicházet s úctou a přizpůsobit se oblečením. Výstřední či vyzývavé oblečení zanechejte prosím doma. Ženy by měly cestovat v sukních, kalhotách nebo šatech sahajících alespoň po kolena. Při návštěvě modliteben je zvykem se zouvat. 

Uzbekistán je se svými 30 miliony obyvatel nejlidnatější zemí střední Asie.

Svátky

• 1. ledna – Nový rok – slaví se zpěvem a tancem, na náměstích jsou stánky plné sladkostí – stejně se slaví i Navruz, 
• 14. ledna – Den vojáků a obránců vlasti, 
• 8. března – Mezinárodní den žen, 
• 21. března – Navruz – jarní rovnodennost, islámský Nový rok, 
• 9. května – Den památky a úcty (450.000 Uzbeků padlo ve 2. světové válce),   
• 1. září – Den nezávislosti (1991) – slaví se týden, oslavy začínají na východě země a postupně se posouvají k hlavnímu městu. Všude se zpívá a tančí. Na venkovních pódiích vystupují folklorní soubory, kapely, předvádějí se sportovci, 
• 1. října – Den učitelů a vychovatelů, 
• 8. prosince – Den ústavy (1992). 
• Ramazon ait (ukončení ramadánu) a Kurbon ait (70 dní po skončení ramadánu) datum pohyblivé dle lunárního kalendáře, náboženský svátek. 

Uzbeci nejsou ranní ptáčata. Země začíná naplno fungovat v 9 hodin ráno, ale obchody bývají otevřené až do večera. To neplatí pro státní instituce, které zavírají zpravidla v 5 hodin odpoledne.

Kultura a náboženství

Uzbekistán je muslimská země, avšak obyvatelstvo vyznává (pokud vůbec) poměrně liberální formy islámu, například mnoho žen se nijak nezahaluje. To neplatí ve Ferganské kotlině na východě země, kde je vliv konzervativního islámu naopak silný.

Pátek je běžný pracovní den. Během Ramadánu nejsou návštěvníci země nijak omezováni a většina provozů je otevřena. Svátek Eid al-Fitr na konci Ramadánu je však příležitostí pro všechny, aby se oblékli do svátečního a šli do lunaparku nebo na promenádu, ať už jsou věřící nebo ne. Náboženské zvyky jsou přísněji dodržovány ve Ferganské kotlině.

Nejpočetnější náboženská menšina jsou pravoslavní křesťané, pozůstatek ruských přistěhovalců.

V zemi se nachází i několikatisícová židovská komunita, která se soutředí okolo Buchary, kde je funkční synagoga.

Obléknout se můžete, jak je libo. Pouze při vstupu do mešit se sluší mít zakryté ruce a nohy aspoň pod kolena a u žen mít zakryté vlasy. Samozřejmostí je zouvání, ale koberce v mešitách jsou vždy čisté. Stejně tak je samozřejmé se zouvat při vstupu do obydlí.

Pokud jako turisté chcete lépe zapadnout do davu, noste dlouhé kalhoty a košile nebo trička s límečkem (což může být v horku pro netrénovaného Evropana obtížné). Místní ženy rády oblékají dlouhé šaty s květinovými motivy, ale móda západního stylu se také nosí, hlavně mezi mladší generací. Mladé dívky za letních dní nosívají slunečníky, což je praktické.

Jazyk

Úředním jazykem je uzbečtina, která spadá do turkické skupiny jazyků.

Zápis uzbečtiny prošel bohatým vývojem. Nejprve se zapisovala arabským písmem, v druhé čtvrtině 20. století se přešlo na latinku, která byla po válce nahrazena azbukou. Od osamostatnění je azbuka postupně nahrazována latinkou.

V praxi je tak možné narazit na tři druhy nápisů: rusky azbukou, uzbecky azbukou a uzbecky latinkou.

Zjednodušeně lze tvrdit, že výslovnost textů psaných latinkou se odvozuje od angličtiny, přičemž největší rozdíly jsou: X → Ch, Q → K a O → A. Například Buchara se píše uzbecky Buxoro.

Znalost ruštiny je široce rozšířená, avšak zejména mladá generace čím dál více preferuje angličtinu a rusky umí špatně nebo vůbec. Také na venkově může být problém se domluvit jinak než uzbecky. V turisticky frekventovaných lokalitách je možné se domluvit anglicky. Pokud umíte turecky, budou vám Uzbeci trochu rozumět.

S místními je výhodnější mluvit rusky než anglicky, nebudou vás považovat za turisty ze západu. Otázkou „odkud jste" budou často zahájeny konverzace s místními. Československo má mezi lidmi stále dobrý zvuk. Mnoho lidí již zaznamenalo jeho rozpad, ale stále je dost těch, pro které jsme i nadále Československo.

Turismus

Turismus má v Uzbekistánu delší tradici, než by se mohlo zdát. Už Čedok za sovětské éry vozil československé turisty do Samarkandu.

Nástupce prezidenta Islama Karimova Šavkat Mirzijojev přišel s mnoha reformami, které velkým způsobem změnily směřování země. Mnoho omezení bylo uvolněno nebo zrušeno. V souvislosti s tím skokově vzrostl mezi lety 2017 a 2018 počet turistů na více jak dvojnásobek. Přesto tato země není masovým turismem zatím tolik postižena.

Místní si na nárůst turistů rychle zvykli, k čemuž se bohužel váží i negativní průvodní jevy jako snaha některých lidí vyždímat z turistů co nejvíce. Je lepší to mít na paměti a být připraven, ale není nutné si kvůli tomu kazit dovolenou. Aktivní obtěžování turistů je doména pouze taxikářů, jinak se nestává, že by se k vám přidali noví „kamarádi“, kterých se nelze zbavit. Na žebráky díky práci policie téměř nenarazíte.

Pro individuálního turistu je Uzbekistán zhruba na stejné úrovni obtížnosti cestování jako Rusko. Pokud jste tam někdy byli, nebudete mít v Uzbekistánu problém. Zkušenost z arabských zemí se hodí při jednání s obchodníky a taxikáři.

Geografie

Země se nachází ve střední Asii. Po Lichtenštejnsku je to druhá země na světě, která je od moře oddělena dvěma vrstvami států (abyste se dostali k moři, je třeba dvakrát přejít hranice).

Země sousedí na západě a severu s Kazachstánem, na jihu s Turkmenistánem a Afghánistánem a na východě má velice komplikovanou hranici s Tádžikistánem a Kyrgyzstánem.

Uzbekistán lze rozdělit na tři části oddělené přírodními překážkami.

Řídce osídlený západ je tvořen autonomní republikou Karakalpakstán a Chorézmskou oblastí. Obyvatelstvo se koncentruje v deltě řeky Amudarji. Nachází se zde Núkus, Mujnak, Chiva a Urgenč. Území pokrývá poušť Kyzylkum, která odděluje západ od centrální části země. Zde se nachází většina známých měst: Taškent, Samarkand, Buchara, Navoj, Šahrisabz.

Na východním okraji je ohraničena pohořím Čatkal. Zde se poušť mění na polopoušť a step.

Za Čatkalem se nachází nejhustěji osídlená část Uzbekistánu, Ferganská kotlina. Od zbytku země se liší kulturně i geograficky. Je zde provozováno zemědělství v nížině řeky Syrdarja. Důležitá města jsou Fergana a Andižan. Oblast je ohraničena horami (ty však leží za hranicemi v Kyrgyzstánu a Tádžikistánu). Samotné dno údolí je intenzivně zemědělsky využíváno.

S rozlohou 447.400 km2 je Uzbekistán asi 5,5x větší než Česko. Jeho nejdelší řeka je Amudarja (2.540 km) následovaná řekou Syrdarja s 2.000 km. Nejvyšší bod na hranici s Tádžikistánem, hora Chazret Sultan, měří 4.643 metrů.